Vstup do jednoho z nejmodernějších a „nejzelenějších“ kancelářských komplexů na světě – nového sídla vedení společnosti Siemens – zdobí jedno z křídel obdivuhodného sousoší „Wings“ z dílny amerického umělce Daniela Libeskinda. Tisíce LED světel na desetimetrové soše symbolizují ústřední téma digitalizace.
V květnu 2015 se ve městě módy, průmyslu a kultury otevřely dveře světové výstavy EXPO. Půl roku se v centru výstavy, na milánském náměstí známém jako Piazza Italia, tyčily čtyři interaktivní desetimetrové sochy „Wings“ vzniklé ze spolupráce architekta a umělce Daniela Libeskinda a společnosti Siemens. Více než 20 milionů návštěvníků z celého světa tak mohlo obdivovat možnosti sochařství 21. století. Námětem pro vytvoření „Křídel“ byla Libeskindova idea spojit témata výstavy (zdraví, energie, udržitelnost a technologie) s její lokalitou.
Zdrojem inspirace mu byl slavný milánský malíř Giuseppe Arcimboldo a jeho netradiční tvorba. Ten v promyšleném pořadí ztvárnil nápadité portréty hlav, jejichž profily vytvořil z různorodých prvků, jako je ovoce, zelenina, květiny, ryby či knihy. Podnětem a zároveň výchozím bodem pro „Křídla“ se staly Arcimboldovy série kreseb „Čtyři živly“ a „Čtyři roční období“.
„Mojí myšlenkou bylo spojit umělecký objekt s technologiemi v sochařství. Měl jsem vizi, že vytvářím ve velkém měřítku sochy, které by zachycovaly vzrušení z EXPA s použitím interaktivních prvků ve stěnách. Přednesl jsem tento nápad Siemensu, společnosti celosvětově spojené s chytrými inovativními technologiemi. A tak se zrodila „Wings“.“ (Daniel Libeskind)
Zrod „křídel“
Pro tvorbu „Křídel“ bylo třeba sofistikovaných technických procesů. Podle nákresů Daniela Libeskinda byl vytvořen 3D model a inženýři následně zpracovali funkční model pro výrobu. Po převedení architektonického modelu se stejně jako u budov začalo s výpočty pro stanovení množství a tloušťky hliníku, který byl pro výrobu soch s ohledem na vlastnosti a estetické požadavky zvolen jako ideální materiál. Výroba desetimetrového sousoší nebyla žádný med. Jednotlivé části konstrukce byly vyřezány z hliníkového plátu a poté tvarovány. Všechny čtyři části se v továrně vyráběly ve stejný čas, čímž konstruktéři ušetřili spoustu materiálu. Monumentální čtrnáctitunové konstrukce byly ve finále rozděleny do dvanácti částí a převezeny do Milána. Kromě unikátního tvaru a postavení „Křídel“ sloužily jednotlivé sochy také jako komunikační zařízení. O propojení dynamického umění a technických inovací se svými animacemi postaraly londýnské firmy Immersive a Innovision, které spolu se Siemensem sochám „vdechly“ interaktivitu. Na jedné soše se zobrazovala projekce hejna ptáků, na druhé atomy, další dvě doprovázely zvukové efekty. Sochy byly vytvořeny tak, aby mezi sebou vzájemně komunikovaly, současně se s nimi mohli dorozumět i návštěvníci výstavy. Každý příchozí s chytrým telefonem či tabletem mohl pomocí Siemens aplikace aktivovat prvky rozšířené reality a udělat si například vlastní „digitální“ selfie. Na každou sochu bylo instalováno více než 5 000 světelných bodů. Spolu s komplexním animačním softwarem tak vytvořily mimořádný efekt, díky němuž se z „Wings“ stala ikona moderního umění.
„Křídla“ stráží vstup do Siemensu
„Křídla“, stejně jako téma EXPA 2015, přesáhla časový rámec výstavy. Po uzavření expozice byl jeden z velikánů přesunut do Mnichova a v současnosti je tato socha umístěna přímo na mnichovském náměstí Oskar-von-Miller-Ring před novou centrálou společnosti Siemens. Další dvě sochy jsou instalovány v největším sídle Siemensu v Erlangenu a v Berlíně, na místě, kde byla společnost založena. „Křídla“ tak nejsou jen impozantním uměleckým dílem, ale i významným symbolem propojujícím jednotlivé části města i firmu samotnou.