Jen opravdu tiše žasneme nad všestranností Wernera Siemense, který doslova sršel nápady a (řečeno dnešním slovníkem) technickými inovacemi.
Například v roce 1857 sestrojil přístroj, s jehož pomocí lze vyrábět ozón. Podle něj nazvaná trubice (Siemensova trubice) pracuje na principu tichého elektrického výboje. Ozón je plyn skládající se ze tří atomů kyslíku, jehož název pochází z řeckého slova ozein - ozón - vydávat vůni. Poprvé tzv. „vůni elektřiny“, která vzniká kolem elektrických strojů, pravděpodobně vlivem jejich jiskření, pozoroval a popsal roku 1785 nizozemský vědec Martinus Van Maura. Až ale mnohem později byly laboratorně zjištěny dezinfekční vlastnosti ozónu, které jsou účinně využívány dodnes. Ozón totiž působí na téměř všechny známé bakterie a viry. Siemens ve své vzpomínkové autobiografii o svém ozónovém generátoru (Siemens Ozonized Oxygen Generátor) uvádí: „Podařilo se mi ozónovou trubicí proměnit elektrolytickou cestou kyslík v ozón. Tento přístroj má ještě velkou budoucnost, protože umožňuje podrobovat plyny elektrolýze.“ Roku 1860 byla v Monaku postavena první čistička pitné vody využívající k dezinfekci právě ozón. Poté, co velká epidemie cholery zahubila v Hamburku 30 000 osob, postavil Siemens roku 1901 ve Wiesbadenu první německou vodní čističku na tomto principu.
Měřič alkoholu
Hned v době, kdy Werner Siemens přivedl na svět dynamoelektrický princip, tedy v šedesátých letech 19. století (a není pochyb o tom, že se na této myšlence podíleli i někteří jiní vynálezci), zrodil se v jeho hlavě další mistrovský kousek.
Sám ve svých autobiografických vzpomínkách se k němu později vrací těmito slovy: „Do tohoto období patří také můj vynález měřiče alkoholu, který šťastně rozřešil krajně obtížný problém a vzbudil proto ve své době mnoho pozornosti. Bylo úkolem sestrojit protékající přístroj, který běžně a samočinně zaznamenává množství absolutního alkoholu, které je obsaženo v lihu. Můj přístroj rozřešil tento úkol tak dokonale, že množství alkoholu redukovaného na obvyklou normální teplotu udával stejně přesně, jako je mohla určit jen nejpřesnější vědecká kontrolní měření. Ruská vláda používá tohoto přístroje téměř po čtvrt století jako základny pro vyměřovaní vysoké dávky, která je uvalena na výrobu lihu, a také jiné evropské státy ho později přijaly k témuž účelu. Nehledě k několika důležitým praktickým zlepšením, která pocházejí od mého bratrance Louise Siemense, vyrábí se tento přístroj ještě teď v původní podobě jako hlavní tovární výrobek ve speciálním závodě, který byl založen v Charlottenburgu (městský obvod Berlína – pozn.aut.). Napodobit se ho úspěšně dosud nikomu nepodařilo, ačkoliv již není chráněn patentem.“ V dnešní době měřiče alkoholu všech typů a druhů doznaly významného pokroku i zásluhou moderní elektroniky, která samozřejmě za života Wernera Siemense nemohla být k dispozici. Běžně se používají rovněž při kontrole obsahu alkoholu v dechu řidičů.
„Můj přístroj rozřešil tento úkol tak dokonale, že množství alkoholu redukovaného na obvyklou normální teplotu udával stejně přesně, jako je mohla určit jen nejpřesnější vědecká kontrolní měření.“