Werner von Siemens: zrození úspěchu (6) - Báječný vynález: dynamo

Vyžádali si proto popis jeho funkce s tím, že vše oznámí Berlínské akademii věd. Stalo se tak 17. ledna 1867 – a toto datum je považováno za datum objevu. Dynamo je točivý elektrický stroj přeměňující mechanickou energii z rotoru hnacího stroje na elektrickou energii ve formě stejnosměrného elektrického proudu. Jde tedy o stejnosměrný elektrický generátor. Konstrukčně je podobné stejnosměrnému elektromotoru. Ten je však používán k opačnému účelu. Siemens se k této myšlence dostal na podzim roku 1866, kdy se zabýval otázkou, jak zvětšit účinek elektrických rozněcovačů min. K pokusům přitom použil magnetoelektrický stroj s válcovou kotvou, jehož magnety však nebyly permanentní, ale byly to elektromagnety buzené z baterie budicím vinutím, čili šlo o stroj s cizím buzením. Dynamoelektrický princip, který pak umožnil stavbu velkých stejnosměrných generátorů, právě bez použití permanentních magnetů, však v té době nosilo v hlavě více mužů. Byli to zejména anglický profesor Charles Wheatstone a anglický elektrotechnik Cromwell Fleetwood Varley, který tvrdil, že na začátku podzimu 1866 dal podobný stroj zhotovit u jednoho mechanika a že na něj rovněž podal předběžnou patentovou přihlášku. Přestože prvenství objevu nakonec zůstalo Siemensovi – protože svůj pracující model a zdůvodnění jeho fungování předal právě Berlínské akademii věd –, nesl toto soupeření nelibě. „Má priorita ve vytyčení dynamoelektrického principu byla později z různých stran popírána.“

„Zprvu byl téměř napořád uznáván profesor Wheatstone v Anglii za současného vynálezce, protože v zasedání Royal Society 14. února 1867, kde můj bratr Wilhelm předváděl můj aparát, ukázal hned nato podobný přístroj. Lišil se od mého jen jiným poměrem vinutí nepohyblivého elektromagnetu k vinutí otáčivého válcového magnetu... Také se všeobecně vžilo jméno, které jsem přístroji dal: dynamoelektrický stroj, i když jej praxe časem zkomolila na dynamo,“ uvádí Siemens ve svých autobiografických vzpomínkách. A dále píše: „Můj stroj vystavený na Světové výstavě v Paříži nebyl vůbec zkoušen. O to větší pozornost vzbudila jeho napodobenina, vystavovaná anglickým mechanikem, která dávala čas od času malé elektrické světlo. Domnívali se, že mne dostatečně uznali, když mi k závěru udělili Řád čestné legie…“Aby dynamoelektrické stroje té doby mohly vyrábět elektrickou energii, používaly se k jejich pohonu (s pomocí tažných kožených řemenů) tzv. lokomobily, což byly mobilní komplety parního kotle a parního stroje. Lokomobily se kromě zemědělství či lesnictví používaly také v armádě ve vojenských aplikacích, například u polních elektráren na frontě. Dnes jsou dynama vytlačována spolehlivějšími a konstrukčně jednoduššími alternátory a zařízeními pro následné usměrnění vyrobeného střídavého proudu na proud stejnosměrný.