Werner von Siemens: zrození úspěchu (5) - Talířový stroj

Tento zvláštní název svádí k různým dohadům o jeho účelu a poslání, ale s talíři neměl ve skutečnosti nic společného. K jeho zrodu vedla potřeba najít způsob, jak u pozemních telegrafních linek mechanicky proměňovat galvanický proud nízkého napětí ve stejnosměrný vysokého napětí. Krátké indukované proudy musely být totiž velmi silné, aby na konci linky mohly vyvolat potřebné mechanické pohyby. „Na světových výstavách v Londýně a v Paříži jsme vystavovali několik mechanismů, které jsme k tomuto účelu konstruovali, avšak zpočátku jim vadilo, že vyráběné proudy vysokého napětí nebyly stejné síly. Teprve konstrukcí mého, talířového stroje´, který jsem sestrojil v roce 1854, byla skutečně rozřešena úloha, jak indukcí vyrábět stejnosměrné proudy téměř stálého napětí,“ uvádí Siemens ve svých pamětech. „Talířový stroj, který je předchůdcem moderního dynama s plynulým proudem a zároveň předchůdcem transformátoru, se skládá v podstatě z velkého počtu elektromagnetů. Ty jsou seskupeny do kruhu a nad jejich póly se posunuje v kruhu takzvaný talíř – kuželovitá železná deska, jejíž hrot má ložisko ve středu kruhu magnetů.“

Později si však Siemens v souvislostí s jeho konstrukcí sypal popel na hlavu. „Kdyby se u tohoto přístroje upustilo od samočinného pohybu talíře a kdyby byl býval tento pohyb nahrazen mechanickým otáčením osy s dotykovými pružinami (kartáčky), pak by byl již tehdy vznikl účinný dynamoelektrický stroj. Tato skutečnost ilustruje obtíže, které jsou často spojeny s poznáním nejbližších pravd. Jen s pocitem jakéhosi zahanbení si na to vzpomínám.“ Tento všestranný technik a vynálezce se nikdy nevydal cestou blouznivých nadšenců honících se za lákavou myšlenkou „věčného samohybu“. Ba naopak – byl velkým kritikem jejich marného úsilí s prozíravým odhadem, že perpetuum mobile neboli hypotetický stroj, který by vykonával práci bez vnějšího zdroje energie, je pouze slepou uličkou vývoje techniky. Ale i Siemens žil v druhé polovině 19. století, kdy se mnohé v technice teprve rodilo, a nemohl tedy plně odhadnout, zda se ve svých úvahách opravdu nemýlí, či mýlí. S odstupem času se nám tato skutečnost rýsuje velmi zřetelně.

„Jsou to zejména dvě vynálezecké myšlenky, které již svedly a často také zničily nesčetné osoby, zčásti i nadané a ve své působnosti dokonce vynikající a zdatné. Je to jednak perpetuum mobile a jednak létající stroj a řiditelná vzducholoď,“ píše z dnešního nadhledu překvapivě Siemens. „Je nepochybné, že můžeme vyrábět letadla podle vzoru létajících zvířat, jestliže by byla k tomu splněna základní myšlenka spočívající v tom, že máme stroje, které jsou tak lehké, a tak silné jako svaly létajících zvířat, a jestliže žádný z těchto strojů nepotřebuje mnohem více paliva než létající zvířata. Vynálezci začínají však vždy u nesprávného konce a vynalézají létající mechanismy, aniž mají sílu, jak jimi pohybovat. Ještě hůře je to s řiditelnými vzducholoděmi. Materiál balonu by vůbec nesnesl silného vzdušného protitlaku, i kdyby takové stroje byly.“ Tak mít prozíravou možnost nahlížet do křišťálové koule, že…