Werner von Siemens: zrození úspěchu

Život je obrovská náhoda. Nevyzpytatelná. Člověk jednoho dne spatří světlo světa, žije, zemře. A třeba po sobě zanechá nepřehlédnutelné dědictví, z něhož pak nadlouho čerpají příští generace… Při ohlédnutí za dějinami firmy Siemens a curriculem vitae jejího zakladatele musí tato myšlenka v hlavě problesknout chtě nechtě… Jeden jediný šťastný okamžik zrození ve vícečlenné rodině zemědělce (měl devět sourozenců) – a jednou budou všude uvádět: „Siemens AG je globálním elektrotechnickým koncernem a synonymem pro špičkové technologie, inovace, kvalitu, spolehlivost. Je největším poskytovatelem technologií šetrných k životnímu prostředí. V současné době patří Siemens mezi největší zaměstnavatele v ČR.“ Ernst Werner von Siemens (později s tímto šlechtickým titulem), který založil svou dnes slavnou firmu, se narodil 13. prosince 1816. (V Lenthe nedaleko Hannoveru.) Musel to být docela normální zimní den, jakých je bezpočet. I lidé té doby žili v očekávání věci příštích a jejich osud byl stejně nevyzpytatelný jako náš dnešní. Jaká to byla vlastně doba, co hýbalo světem v čase, kdy sudičky stály u kolébek právě narozených? Byl to rok (MDCCCXVI), který podle gregoriánského kalendáře započal pondělím. Označován je také za rok bez slunce. Výbuch sopky Tambora na severu indonéského ostrova Sumbawa 10. dubna 1815 totiž v roce 1816 způsobil malou jadernou zimu a nedostatek potravin. Je považován za největší sopečnou erupci v moderních dějinách. V tomto roce například zemřel proslulý český herec, básník a dramatik Václav Thám. Začínají počátky paroplavby u nás, které se datují právě rokem 1816, kdy konstruktér Josef Božek prováděl pokusy s parním člunem na slepém rameni Vltavy v pražské Stromovce. Svět se také pozvolna vzpamatovává z Napoleonovy nadvlády. 18. června 1815 v bitvě u Waterloo dohasla hvězda kdysi mocného vládce kontinentální Evropy. Jaké další události a okolnosti později Siemense ovlivnily, že se vydal svou cestou?

Ve svých autobiografických vzpomínkách „Můj život“ v roce 1889 (tehdy už 76letý) Siemens napsal: „Otec byl chytrý a vysoce vzdělaný muž. Navštěvoval učenou školu v Ilfeldu v Harzu a pak univerzitu v Göttingenu, aby se důkladně připravil k zemědělskému povolání, které si zvolil.“ Právě on po čtvrt století (když Wernerovi bylo 24 let, otec zemřel) intelektuálně významně ovlivňoval jeho počáteční postoje. Werner měl 9 sourozenců, a tak si rodiče nemohli dovolit dopřát mu univerzitní vzdělání. Rozhodl se proto pro vojenskou kariéru. Začal studovat na vojenském institutu, který mu v matematice, chemii a fyzice poskytl vzdělání na srovnatelné úrovni jako univerzita. V roce 1838 ukončil studium s hodností poručíka a začal pracovat v dělostřelecké továrně. Kupodivu, právě toto nasměrování stálo u zrodu jeho pozdějších vynálezů. Více než vojenská problematika totiž mladého Siemense zaujala věda, a zejména elektrické jevy. „Ony tři roky, které jsem strávil na berlínské dělostřelecké a inženýrské škole, počítám mezi nejšťastnější léta ve svém životě,“ uvádí později. A snad ještě jedna zajímavost z té doby. Na jeho fotografiích nás obvykle zaujme bujná kštice. S úsměvem Werner popisuje, jak nadřízené tehdy tato okolnost přiváděla téměř k zoufalství. „Měl jsem neobyčejně kadeřavé světlehnědé vlasy, které se ani v nejmenším nechtěly podrobit vojenskému pravidlu. Proto se mnou podnikali všemožné pokusy, aby se tato nevojenská vada alespoň trochu zastřela. Zdálo se, že se k tomu nejlépe hodí sedlina magdeburského piva Bräuhahn, tehdy velmi oblíbeného. Avšak po nějaké době vlasy revoltovaly znovu – k největšímu zděšení právě o přehlídkách..“