Letošní rok se nese ve znamení „osmičkových“ výročí. Tím nejvýznamnějším z nich je výročí 100 let od vzniku Československé republiky. O té se traduje, že na konci 20. let minulého století patřila k průmyslově nejvyspělejším zemím světa.
Historikové však tento názor poněkud korigují. První republika byla jistě vyspělou zemí, její prosperita však měla limity, které se naplno projevily v době velké hospodářské krize. Ta zasáhla výrazně exportně orientovanou ČSR velmi těžce, především Sudety, Slovensko a Podkarpatskou Rus, a první republika tak patřila k několika málo zemím, které do 2. světové války nedosáhly předkrizové úrovně produkce. Podstatným omezením bylo například to, že československé politické a podnikatelské elity neměly dostatečně expertní přehled o aktuálním vývoji hospodářství ve světě. To se po celé období první republiky projevovalo jistým politickoekonomickým provincionalismem. Československé hospodářství také v řadě oblastí nedokázalo konkurovat produkci západních zemí a vývoz ČSR proto z nemalé části směřoval na méně náročné trhy na Balkáně nebo v Latinské Americe. Nejvýznamnějším obchodním partnerem Československa však bylo – tak jako dnes – Německo.
Mladá republika přesto měla po konci 1. světové války relativně dobrou výchozí pozici. Přestože nejvyššího stupně industrializace dosahovaly v habsburské říši Horní a Dolní Rakousy, ekonomické jádro monarchie představovaly české země. V nich, resp. v jejich pohraničních, převážně Němci osídlených oblastech byla soustředěna řada významných průmyslových odvětví – textilní, obuvnický nebo chemický průmysl, výroba porcelánu, skla, cukru či celulózy, hutnictví – a díky tomu se těsně před vypuknutím 1. světové války podílely na tvorbě národního důchodu v Předlitavsku – západní části monarchie – téměř z poloviny. První poválečná léta však byla v důsledku měnové reformy a s ní souvisejícího výrazného poklesu průmyslové výroby a vývozu krušná. Jednalo se o tvrdé, ale naprosto nezbytné opatření k vytvoření a stabilizaci vlastní měny, protože okolní země tonuly v inflačním víru. Ekonomiku se po několika letech podařilo zkonsolidovat a ta v pozdějších 20. letech rostla v průměru osmiprocentním tempem. V době vypuknutí hospodářské krize již československá průmyslová výroba překonala předválečnou úroveň o více než 40 %. Československá koruna se poměrně rychle stala respektovanou a volně směnitelnou měnou. Významnou úlohu v národním hospodářství tehdejšího Československa hrál zahraniční kapitál – více než pětina akcií průmyslových podniků patřila zahraničním vlastníkům, převážně Němcům. To mezi některými československými politiky vzbuzovalo obavy z ekonomické závislosti na Německu.
K relativně vysoké úrovni industrializace nově vzniklé republiky přispěla i společnost Siemens, která se na jejím území angažovala již od 80. let 19. století. K jejím prvním zakázkám patřily instalace veřejného osvětlení v Rustonově libeňské strojírně či ve Stavovském divadle. Od roku 1890 měl Siemens u nás – konkrétně v Praze a Brně – i své obchodní pobočky. Až do konce první světové války Siemens elektrifikoval řadu českých měst, vybudoval elektrická osvětlení a podílel se na stavbě tramvajových tratí. Na konci války již tato firma patřila mezi světovou průmyslovou špičku a i díky tomuto faktu mohlo ve 20. a 30. letech dojít k rozsáhlé modernizaci ČSR, především pak ve východní části státu, tedy na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Technická modernizace ale probíhala i v hlavním městě Praze, již v roce 1919 ji například Siemens zapojil do tehdy nejmodernější evropské telegrafní sítě.
Jedním z charakteristických rysů modernizačního procesu 20. let, který navazoval na systematicky pokračující elektrifikaci celé země, bylo masové šíření domácích elektrospotřebičů. Společnosti jako Siemens, AEG či Elektrolux velmi brzy vytušily, jaký ekonomický potenciál se v této oblasti skrývá. Elektrospotřebiče značky Siemens začaly do domácností pronikat od roku 1924. Velmi aktuálním tématem se po válce stala také automatizace telefonického provozu. Vzhledem k tomu, že neexistovala domácí firma, která by byla schopna tak náročnou modernizaci provést, byla zahájena jednání s britskou společností Western a také se Siemensem. Tyto dvě firmy měly mezi sebou dohodu o rozdělení sfér obchodního zájmu a zakázka, na které se podílela i česká firma Telegrafia, tak v roce 1921 připadla společnosti Siemens. V Praze na Žižkově v následujících letech vzniklo moderní spojovatelské pracoviště mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny. Řešení zaujalo i zlínskou společnost Baťa, která si v roce 1934 nechala od Siemensu vybudovat firemní telefonní ústřednu. V provozu vydržela neuvěřitelných 57 let.
V roce 1926 vznikla v Mohelnici fúzí Elektrotechnické a strojírenské, a. s., a Siemens & Co., komanditní společnosti akciová společnost Siemens Elektrotechnika (Siemens Elektrizitäts AG). Obchodní zastoupení měla tato firma v Brně a v Plzni. Pokračovatelem této firmy je Siemens Elektromotory Mohelnice, dnes největší závod na výrobu nízkonapěťových asynchronních elektromotorů v Evropě.
Aktivity společnosti Siemens na území mladé republiky byly v některých případech vnímány velmi citlivě. Například v roce 1927 vzbudila v médiích velkou pozornost koupě české firmy Křižík – „křivdy“ z období Rakouska-Uherska zkrátka ještě nebyly zapomenuty. V roce 1930 byla v Praze založena akciová společnost pro slaboproudou techniku Elektrotechna coby dceřiná společnost koncernu Siemens. Kromě telefonů a telefonních ústředen vyráběla i hradlová zařízení pro dráhy, kondenzátory, měřicí přístroje a jiná slaboproudá zařízení.
„Ve 30. letech český Siemens zaměstnával v celé zemi okolo 2 000 zaměstnanců.“
Založení této firmy však nebyl ze strany společnosti Siemens dobrovolný krok, byla k němu donucena českou politickou a mediální scénou, která nechtěla dopustit, aby jedna firma měla tak velký vliv. Bylo proto rozhodnuto, že základní kapitál ve výši 16 milionů korun poskytne z 25,5 % Agrární banka (blízká Agrární straně), z 25,5 % Moravská banka (blízká Československé straně lidové) a ze 49 % Siemens, který tak ve firmě nebude držet nadpoloviční většinu. Zakládací dokumenty Elektrotechny navíc zaručovaly, že československá kapitálová majorita nemůže bez souhlasu vlády přejít na jiného majitele. V roce 1931 založil Siemens v Praze společnost Radiotechna, která převzala od Elektrotechny výrobu telefonní techniky. Ve stejné době založil koncern Siemens, resp. Elektrotechna také společnost Technische Industrie, která se specializovala na výrobu lékařské elektrotechniky pro československé zdravotnictví. I přes občasné těžkosti, kterým musel čelit, dokázal Siemens v novém československém státě založit hned několik velkých závodů, ve kterých vyráběl jak silnoproudá zařízení pro elektrárny, průmyslové závody, doly, hutě a elektrické dráhy, tak elektromotory a generátory, telefony a ústředny, lékařské přístroje, hradlová zařízení pro dráhy, měřicí přístroje, elektrické nářadí a spotřebiče pro domácnost. Ve 30. letech český Siemens zaměstnával v celé zemi okolo 2 000 zaměstnanců. Mezi nejvýznamnější výrobní závody patřila výše zmíněná pobočka v Mohelnici na Olomoucku, kde se od poloviny 20. let vyráběly elektromotory.
Dne 10. července 2024 byl oficiálně představen první zdroj elektrické energie svého druhu v České republice. Jedná se o tzv. hybridní zdroj, sestávající z šesti plynových turbín o celkovém výkonu 32,4 MW a největšího bateriového úložiště v Česku s kapacitou 22 MWh. Společnost Siemens je generálním dodavatelem tohoto moderního energetického zdroje.
Společnost Siemens dodala decentralizované pohony a řídicí systémy pro firmu Moravia Cans, která vyrábí hliníkové nádobky na aerosolové přípravky pro mnoho významných výrobců a značek kosmetiky. Technika Siemens se zde stará o manipulaci s hotovými nádobkami, jejich balení a intralogistiku. Za zmínku stojí zejména využití decentrálních měničů a zjednodušení realizace bezpečnostních funkcí využitím komunikace PROFIsafe.
Proč se vlastně Česko stalo pivní velmocí? Jak vypadá česká pivovarnická scéna, o který druh piv roste zájem, jaká technologie v posledních letech nejvíce ovlivnila výrobu piva? Nejen na tyto otázky odpovídá Martin Kočí, Siemens odborník na technologie v potravinářství a zejména v pivovarnickém průmyslu.
V říjnu 2024 vstoupila v platnost nová evropská směrnice NIS2, která významně upravuje pravidla kybernetické bezpečnosti. V průběhu příštího roku vstoupí v platnost nový český zákon o kybernetické bezpečnosti. Obojí se dotkne velkého počtu nejen výrobních firem u nás. Jsme na to připraveni? Co můžeme udělat, aby implementace NIS2 proběhla úspěšně a „bezbolestně“? Cenné rady přináší Miroslav Kuric, konzultant pro digitalizaci průmyslu a odborník na kybernetickou bezpečnost ve výrobě ze společnosti Siemens.
