Ve zdravé budově zdravý vzduch

Kvalita vzduchu, který dýcháme, má zásadní dopad na naše zdraví i produktivitu. Se znečištěným ovzduším v ulicích bojují velkoměsta již řadu let. Naší pozornosti však tak trochu uniká, že ani většina dnešních budov svým uživatelům nenabízí optimální podmínky. Americká Agentura ochrany životního prostředí (EPA) dokonce tvrdí, že běžné prostředí v budovách je dvakrát až pětkrát toxičtější než prostředí venkovní. Mohou za to nedostatečná ventilace, výpary z koberců, lepidel, barev či nábytku, ozon vznikají činností řady běžných spotřebičů nebo přílišná vlhkost, ve které se daří nejrůznějším řasám a plísním.

Trend přitom není pozitivní. Poslední léta se nesou ve znamení snižování energetické náročnosti budov. Zateplujeme je, utěsňujeme a izolujeme od venkovního prostředí. Pokud ruku v ruce s tím nejdou také investice do adekvátní vzduchotechniky, kvalitě vnitřního prostředí to rozhodně nepřidá. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se tak více než polovina obyvatel vyspělého světa setkává se Syndromem nezdravých budov (SBS). Mezi jeho symptomy patří například bolesti hlavy, podráždění očí, nosu nebo krku, ale i kožní onemocnění nebo celkové zdravotní problémy.

Vaši experti potřebují kyslík

Investice do zdravého prostředí na pracovišti se přitom firmám vyplatí. A nejde jen o eliminaci negativních dopadů Syndromu nezdravých budov. Například studie Ushi Satish z roku 2012 zkoumala souvislost mezi úrovní CO₂ v ovzduší a lidskou produktivitou. Testovaná skupina studentů vykazovala i při nenáročných úkolech jeden a půl krát lepší výsledky, pokud hladina CO₂ v místnosti klesla z 2500 ppm na 1000 ppm. Když došlo na náročná rozhodování a úkoly při nichž bylo nutné převzít iniciativu, vedli si studenti na čerstvém vzduchu dokonce desetkrát lépe. Vydýchaný vzduch v zasedací místnosti nebo špatně ventilované kanceláři aktivitě a produktivitě prostě nesvědčí. Zázraky tam od svého týmu nečekejte.

Další studie (Anice C Lowen, 2007) zase poukázala na fakt, že suchý vzduch prodlužuje životnost virů a napomáhá tak přenosu virových onemocnění. Vysoušení vzduchu je přitom klasickým neduhem běžných topných systémů. Budovy se pak stávají naprosto ideálním místem pro šíření sezónních chřipek se všemi jejich zdravotními, provozními i ekonomickými dopady. Suchý vzduch krom toho nesvědčí alergikům a lidem s respiračními chorobami. Mimochodem, věděli jste, že už každé druhé školní dítě vykazuje citlivost na jeden nebo více alergenů (White Book on Allergy 2011-2012, WHO)?

Nebezpečným zdravotním rizikem je i jemný prach, který kromě vyvolávání nepříjemných pocitů v oblasti očí, nosu a hrtanu zvyšuje riziko vzniku rakoviny. A to i v nízkých koncentracích. S prachem dnes bojují prakticky všechna velkoměsta. Kupříkladu v Milánu dosahují průměrné hodnoty koncentrace prachu v ovzduší každý druhý měsíc úrovně, která je kategorizovaná jako nezdravá. V Paříži museli vloni přistoupit k omezení dopravy, aby znečištění zkrotili. V Pekingu je již „čistý vzduch“ na pracovišti vnímám jako důležitý zaměstnanecký benefit a chlubí se jím i dobré hotely. A v Japonsku se čistička vzduchu stala běžným vybavením domova. Vlastní ji tu už šedesát procent městských domácností.

Termostat již nestačí

Vliv na naši kondici a výkonnost však nemá jen kvalita vzduchu, ale například i světlo. Studie (Tokura, 1999) prokázala, že přirozené změny světla v průběhu dne snižují riziko vzniku depresí, zlepšují náladu, dodávají energii a zvyšují pozornost. Tam, kde není možné zajistit přirozené osvětlení, proto přicházejí na řadu osvětlovací systémy imitující změny teploty světla od svítání do večera.

Klasické „udržování tepelné pohody“ zkrátka nestačí. Zajištění optimálních podmínek v rozsáhlých komerčních objektech je mnohem komplexnější úkol. Dnešní automatizační systémy si s ním však umí dobře poradit a nemusí to být vůbec na úkor energetické efektivity budovy. Právě naopak. Systémy díky síti senzorů monitorují celkovou kvalitu ovzduší v jednotlivých zónách a upravují výkon ventilace, topení a klimatizace podle skutečné potřeby. Zajišťují tak vždy správnou teplotu, ideální vlhkost a dostatečný obsah kyslíku. Přitom zamezují plýtvání. Vzduch přiváděný zvenčí je v rekuperačních jednotkách předehříván nebo chlazen odpadním vzduchem a dříve než vstoupí do vnitřního prostředí je čištěn jemnými HEPA filtry od prachu a aerosolových částic. Systém může pracovat i se stavem venkovního prostředí a předpovědí počasí. Panuje venku smogová situace? Pak je lepší větrání omezit, spokojit se s mírně vyšší koncentrací CO₂ a intenzivně vyvětrat až v noci nebo po blížícím se odeznění inverze. Přichází studená fronta? Pak je dobré se na ni připravit.