Přes dvě třetiny povrchu naší planety zabírají oceány, přesto se však jedná až o překvapivě málo prozkoumanou oblast. Vždyť na nejhlubší místo oceánů, Mariánský příkop, se doposud podívali pouze tři lidé, zatímco po povrchu měsíce se procházelo již dvanáct astronautů. Mořské dno nám ale nabízí něco, co bychom ve vesmíru jen tak nenašli – ropu a zemní plyn.
Dostat se k nim kvůli obrovskému tlaku vody není vůbec nic jednoduchého. Většina současných těžebních zařízení je proto tvořena plovoucími platformami, které ropu čerpají z ložisek pomocí mnohakilometrových potrubních systémů. Tímto způsobem lze dostupné zásoby ropy a plynu využívat pouze asi ze 40 %. Pokud by se však těžební zařízení nacházelo přímo na mořském dně, bylo by díky většímu množství pump možné využívat zdroje až z 60 %. Na první pohled může představa ropné stanice, pracující bez obsluhy v hloubce několika kilometrů pod mořskou hladinou, působit jako lehké sci-fi. Nicméně norská společnost Statoil plánuje uvést první stanici tohoto typu do provozu už v roce 2020.
Smyslem projektu je přenést veškeré komponenty stanice, počínaje napájecím systémem, přes pumpy, až po systém pro stlačování plynu, na mořské dno. Jediné spojení se světem nad hladinou by pak spočívalo pouze v dodávce elektřiny, datové komunikaci a samozřejmě transportu samotné ropy a plynu. Umístění stanice ovšem klade extrémní nároky na všechny součásti systému, a to nejen kvůli tlaku, ale i kvůli požadavkům na životnost. Pravidelné údržby jsou v hloubce několika kilometrů pod mořem takřka nemožné. Veškerá zařízení tak musejí spolehlivě a bez problémů fungovat po desítky let životnosti celé stanice. Konstruktéři společnosti Siemens proto nyní zkoumají, jak jsou elektrické systémy, určené pro pohon podobných stanic, schopné odolávat tlaku, který odpovídá hloubce několika kilometrů.
Klíčové prvky napájecího systému jsou testovány ve speciálních komorách naplněných olejem, v nichž je možné vytvářet tlak až 460 barů – tedy zhruba takový, jaký působí 4600 metrů pod mořskou hladinou. Kromě odolnosti vůči tlaku musí konstruktéři ověřovat i životnost samotných součástek. Obsah tlakové komory proto bývá zahříván na teplotu 95 °C, což urychluje proces stárnutí. V těchto podmínkách pak součástky pracují bez přestávky půl roku, čemuž pak odpovídá zhruba 20 let fungování v reálných podmínkách.
Obdobné testování, které je doprovázeno zevrubným hledáním sebemenších deformací, musí podstoupit všechny části celého napájecího systému. Jednu z jeho součástí, hlubokomořský transformátor, konstruktéři již úspěšně sestavili a odzkoušeli v moři poblíž norského Trondheimu. Zbývající komponenty systému, sestávající z frekvenčního měniče a spínací stanice, byly dokončeny koncem roku 2014. Celý systém o váze zhruba 100 tun pak bude opět testován pod mořskou hladinou.
Dne 10. července 2024 byl oficiálně představen první zdroj elektrické energie svého druhu v České republice. Jedná se o tzv. hybridní zdroj, sestávající z šesti plynových turbín o celkovém výkonu 32,4 MW a největšího bateriového úložiště v Česku s kapacitou 22 MWh. Společnost Siemens je generálním dodavatelem tohoto moderního energetického zdroje.
Společnost Siemens dodala decentralizované pohony a řídicí systémy pro firmu Moravia Cans, která vyrábí hliníkové nádobky na aerosolové přípravky pro mnoho významných výrobců a značek kosmetiky. Technika Siemens se zde stará o manipulaci s hotovými nádobkami, jejich balení a intralogistiku. Za zmínku stojí zejména využití decentrálních měničů a zjednodušení realizace bezpečnostních funkcí využitím komunikace PROFIsafe.
Proč se vlastně Česko stalo pivní velmocí? Jak vypadá česká pivovarnická scéna, o který druh piv roste zájem, jaká technologie v posledních letech nejvíce ovlivnila výrobu piva? Nejen na tyto otázky odpovídá Martin Kočí, Siemens odborník na technologie v potravinářství a zejména v pivovarnickém průmyslu.
V říjnu 2024 vstoupila v platnost nová evropská směrnice NIS2, která významně upravuje pravidla kybernetické bezpečnosti. V průběhu příštího roku vstoupí v platnost nový český zákon o kybernetické bezpečnosti. Obojí se dotkne velkého počtu nejen výrobních firem u nás. Jsme na to připraveni? Co můžeme udělat, aby implementace NIS2 proběhla úspěšně a „bezbolestně“? Cenné rady přináší Miroslav Kuric, konzultant pro digitalizaci průmyslu a odborník na kybernetickou bezpečnost ve výrobě ze společnosti Siemens.
