Svoboda pohybu pro handicapované

Elbee není jen tak ledajaké auto. Na první pohled trochu připomíná Smart: také s ním můžete parkovat kolmo k chodníku. Tím ale veškerá podoba končí. Místo dveří se mu otvírá celá přední kapota, kudy může řidič pohodlně vyjet na vozíku přímo na chodník. Sám a bez jakékoliv cizí asistence. To činí z „Elbíčka“, jak se vozítku v jeho domovských Lošticích přezdívá, mezi vozidly pro handicapované opravdový unikát.

Jak se vozí vozíčkáři

Lidé na vozíku mají možnost cestovat autem buď bez přesedání – to znamená, že zajedou do auta i s vozíkem, anebo s přesedáním, kdy musí vozík opustit a přemístit se na sedadlo řidiče či spolujezdce. První způsob je pro handicapované rozhodně pohodlnější, ale bohužel také velmi málo dostupný. Zajištění svobodného pohybu těžce fyzicky handicapovaných osob se v praxi obvykle řeší přestavbou většího automobilu, většinou dodávky. Z interiéru vozu zmizí většina vybavení včetně sedačky řidiče, proběhne úprava na ruční řízení, přibude nájezdová rampa nebo zvedací plošina. Jedná se o náročnou proceduru, kterou může provádět jen autorizovaný úpravce vozidel a tomu odpovídá i poměrně vysoká cena. V západní Evropě stojí podobná přestavba okolo sto dvaceti tisíc eur, což je částka vysoce přesahující možnosti většiny handicapovaných lidí, zvláště pak v České republice. Navíc pro tyto úpravy se hodí pouze velká auta, a to pro lidi s omezenou hybností krční páteře může znamenat velký problém při řízení i parkování. Druhou variantou, vhodnou ovšem jen pro paraplegiky se zdravou a silnou horní částí těla, je úprava běžného osobního automobilu na vůz s ručním řízením a posuvnými dveřmi. Zde je však nutné přesednout z vozíku do auta na sedadlo řidiče, vozík složit a naložit do auta za sebe. Mladý, silný a relativně „pohyblivý“ vozíčkář tyto úkony zvládne sám bez asistence, nicméně i tak je přesedání a manipulace s vozíkem značně nepohodlná. Pro lidi, kteří ale silné ruce nemají, jsou starší nebo mají rozsáhlejší stupeň postižení, tato varianta nepřipadá v úvahu. 

I kvadruplegik může řídit

Kvadruplegikům, tedy lidem s omezenou hybností všech čtyř končetin a trupu, slouží k pohybu elektrický vozík, který v závislosti na typu váží osmdesát až sto padesát kilogramů. Do běžného auta se bez přesedání a pomoci asistenta nedostanou. Elektrický vozík není skládací a ukládá se do kufru auta pomocí vestavěného jeřábku, který s ním umožňuje manipulovat. To však handicapovaný nezvládne a jde o úkol asistenta.

Skupina lidí, kteří sami bez přesedání a bez asistenta auto řídit nemohou, je poměrně velká – jen v Česku je na vozík připoutáno okolo padesáti tisíc osob. A právě pro ně je Elbee ideálním řešením. Navíc to není klasické auto, ale čtyřkolka, čemuž odpovídají i jízdní vlastnosti vozidla a podmínky pro jeho řízení. Stačí k němu řidičský průkaz skupiny B pro osobní automobily nebo B1 pro čtyřkolky, který je možný získat od sedmnácti let. Pro postižené již dnes existují i speciální autoškoly, kde se učí řídit pro ně upravené automobily. Uživatelé Elbee si také mohou zvolit řadu individuálních úprav včetně fixace vozíku. Vozidlo je dvoumístné, přičemž sedadlo spolujezdce je umístěno vzadu za řidičem. Toto sedadlo je sklopné, a pokud vozíčkář cestuje sám, může volné místo využít třeba pro uložení nákupu nebo zavazadel.

Elbee jede do světa

„Myšlenka na Elbee vznikla v roce 2003, kdy několik našich významných zákazníků začalo přesouvat svou výrobu do Asie,“ vysvětluje Ladislav Brázdil ml., jednatel společnosti Elbee
Mobility a syn majitele společnosti ZLKL. „Tehdy jsme nevěděli, jak dlouho tento stav potrvá, ani jaký bude mít rozsah, a proto jsme chtěli mít pojistku pro kontinuitu našeho výrobního závodu v podobě vlastního produktu. Začali jsme se proto rozhlížet po možnostech na trhu a seznámili se s konstruktérem, který nosil v hlavě plány na vývoj městského vozidla pro vozíčkáře,“ pokračuje Ladislav Brázdil. Myšlenka je nadchla a navíc se i ukázalo, že podobný produkt na českém i světovém trhu chybí a je zde poptávka po jeho naplnění. První prototyp přišel na svět v roce 2007 a o tři roky později byl model homologován pro český a v roce 2013 pro evropský trh. Původní myšlenka pana Brázdila se tak naplnila a Elbee se mohlo začít v Lošticích oficiálně vyrábět.

K polovině loňského roku je Elbee dostupné v pěti evropských zemích, a to v Česku, Francii, Itálii, Spojeném království a Švýcarsku a nedávno byla podepsaná smlouva pro Nový Zéland a Austrálii. Výroba momentálně počítá s třiceti kusy ročně, během několika málo let by však v Lošticích rádi vyráběli za rok stovky kusů. Víc se jich v dohledné době ani moc vyrobit nedá, protože každý kus je do jisté míry originál, který se individuálně upravuje podle požadavků a potřeb jeho budoucího řidiče. Klasická sériová výroba tak není možná. I to je důvod, proč velké automobilky dosud žádný ze svých projektů vozidel pro handicapované nedovedly k realizaci. Příběh speciálu Elbee je teprve na začátku. Zatím jich po evropských silnicích jezdí první desítka, ve výrobě jich ale již čeká další řada a objednávky přicházejí. A s nimi naděje pro lidi upoutané na invalidní vozík, že se budou moci o trochu svobodněji pohybovat.