Homepage

Labe u Štětí líně proudí mezi břehy. V místě, kde se ten pravý zvedá do zelení pokrytého hřebene, vyrostla na řece vodní elektrárna. V jejích útrobách se díky moderním technologiím pomalý tok řeky mění v silný proud, který roztáčí obří lopaty dvou turbín s průměrem oběžných kol více než pět metrů. Elektrotechnické vybavení, stejně jako převodovka Flender, která svými rozměry odpovídá úctyhodné velikosti kol, jsou dílem společnosti Siemens. Ale výjimečný je i charakter projektu elektrárny, který spadá do oblasti sociálního podnikatelství. Z výnosů se budou financovat charitativní a vzdělávací aktivity.

Možná si vzpomenete, že jsme v Energu již několikrát psali o elektrárně v Počeradech. Lépe řečeno – o dvou elektrárnách rozdílných koncepcí, které stojí vedle sebe. Jedna, ta původní, spaluje uhlí, druhá, nově zbudovaná, zemní plyn. Paroplynový zdroj Počerady je prvním projektem svého druhu v České republice a Siemens v něm zanechal významnou stopu.

Součástí Vysokého učení technického v Brně jsou prostory určené pro výzkum a vývoj – Vědecko-technický park prof. Lista. Jejich součástí je i Laboratoř spínacích přístrojů koncipovaná jako tzv. zkratová zkušebna.

V diskusích o alternativních zdrojích elektrické energie se v posledních letech vedle solárních kolektorů a větrných farem stále více hovoří i o technologii OTEC (Ocean Thermal Energy Conversion). Tato technologie k tvorbě elektřiny využívá teplotního rozdílu mezi studenější vodou nacházející se v mořských hlubinách a teplejší vodou při hladině. O obrovském zdroji energie ukrytém v oceánech přemítal již Jules Verne ve své knize Dvacet tisíc mil pod mořem. Jeho románová vize se nyní stává skutečností.

Rotor o průměru dvojnásobku rozpětí dopravního letounu, věž o výšce pětadvacetipatrového věžového domu. moderní větrné elektrárny dorostly do velikosti gigantů. Celosvětově největší větrná farma těchto obrů v červenci slavnostně zahájila provoz na moři v ústí řeky Temže. A Velká Británie má s energií z větru další velké plány.

Zemské jádro je velmi horké. Teplota ve středu Země dosahuje až 6 000 °C, což je srovnatelné s podmínkami, jaké panují na povrchu Slunce. Zakusit takové teplo na vlastní kůži můžeme zde, na zemském povrchu, prostřednictvím vulkánů, horkých pramenů a gejzírů. A něco z toho můžeme dokonce zachytit a využít třeba k výrobě elektřiny.