ROBOT S KOSTROU ZE ZLATA A SRDCEM POTKANA

ROBOT S KOSTROU ZE ZLATA A SRDCEM POTKANA

13. 10. 2016

V roce 2012 uveřejnil tým Kipa Parkera z Harvardu popis umělé medúzy. Nazvali ji „medusoid“ a tvořilo ji uměle vyrobené pružné tělo, které se dokázalo stáhnout, a tedy i pohybovat, díky vrstvě buněk z potkaního srdce. Další krok představili v červenci v časopise Science. Je jím malý rejnok (o hmotnosti zhruba 10 g a délce cca 1,5 cm), poháněný opět srdečními buňkami z potkana a řízený světlem. Jádrem zařízení je zlatá (a tedy nemagnetická) kostra obalená vrstvou pružné „umělé hmoty“ (polymeru). Pohon tvoří zhruba 200 000 potkaních buněk, konkrétně buněk srdečního svalu, položených jako slabé vlákno z jedné vrstvy buněk na horní straně „rejnoka“. Vyladit svalový pohon a pružnou kostru do funkční podoby trvalo celé měsíce a zahrnovalo zhruba 200 pokusů. I tak je stále primitivní a neprakticky pomalý: maximální rychlost umělých „rejnoků“ je zhruba 1,5 mm/s (cca 5,5 m/h). Autoři „rejnoků“ však říkají, že svůj výzkum směřují k pochopení funkce srdce s cílem vytvořit jednoho dne srdce umělé. Výsledek by také mohl být inspirací pro tzv. měkkou robotiku, tedy vytváření strojů, jež se dost výrazně liší od tradiční vize robotů z „oceli a křemíku“.

Líbil se vám článek?