ROBOT S KOSTROU ZE ZLATA A SRDCEM POTKANA
V roce 2012 uveřejnil tým Kipa Parkera z Harvardu popis umělé medúzy. Nazvali ji „medusoid“ a tvořilo ji uměle vyrobené pružné tělo, které se dokázalo stáhnout, a tedy i pohybovat, díky vrstvě buněk z potkaního srdce. Další krok představili v červenci v časopise Science. Je jím malý rejnok (o hmotnosti zhruba 10 g a délce cca 1,5 cm), poháněný opět srdečními buňkami z potkana a řízený světlem. Jádrem zařízení je zlatá (a tedy nemagnetická) kostra obalená vrstvou pružné „umělé hmoty“ (polymeru). Pohon tvoří zhruba 200 000 potkaních buněk, konkrétně buněk srdečního svalu, položených jako slabé vlákno z jedné vrstvy buněk na horní straně „rejnoka“. Vyladit svalový pohon a pružnou kostru do funkční podoby trvalo celé měsíce a zahrnovalo zhruba 200 pokusů. I tak je stále primitivní a neprakticky pomalý: maximální rychlost umělých „rejnoků“ je zhruba 1,5 mm/s (cca 5,5 m/h). Autoři „rejnoků“…