Větší bezpečnost při přebití a až čtyřikrát delší životnost, to jsou hlavní devizy nové generace lithium-iontových (Li-ion) akumulátorů vyvinuté vědci společnosti Siemens. Pro efektivní využití těchto akumulátorů vědci sestavili počítačový model, který dokáže simulovat chování až několika stovek akumulátorů navzájem propojených do jednoho velkoformátového energetického úložiště.
Technologie RFID není žádnou novinkou. Systémy rádiofrekvenční identifikace již řadu let pomáhají organizovat výrobu, usnadňují logistické procesy nebo hlídají zboží v obchodech. Zavedená a prověřená technologie však začala v řadě aplikací narážet na své technologické limity. Zdá se však, že mnohé z nich mají brzy padnout.
Společnost Siemens uvedla do provozu největší elektrolytickou výrobnu vodíku na světě – Energiepark Mainz. Zařízení, které se nachází v německé Mohuči, je unikátní nejen svojí výrobní kapacitou, ale také svojí schopností efektivně zužitkovávat nadbytečnou energii z obnovitelných zdrojů při produkčních špičkách. Celý projekt, na kterém se podíleli i odborníci ze společnosti Linde a RheinMainské univerzity, trval tři roky, a jeho realizace vyšla na 17 milionů eur.
Že je v nadpise odkazujícím na legendární aviatický film „Báječní muži na létajících strojích“ dvojitá chyba? Ovšemže, jde ale o záměrné zpřesnění. Létající zařízení je terminus technicus české legislativy pro kategorii malých letadel a zdaleka už neplatí, že oblaka brázdí jen odvážní muži. Zejména mezi ultralighty pilotek houfně přibývá.
Unikátní datové centrum, které není připojeno k veřejné rozvodné síti, uvedla koncem roku 2014 do provozu trojice společností Siemens, Microsoft a FuelCell Energy. Pointa samozřejmě nespočívá v tom, že by se centrum obešlo bez elektřiny – tu, kterou spotřebuje, si však samo vyrábí.
Největší tvor, jaký kdy žil na naší planetě, je plejtvák obrovský s hmotností až 200 tun. Těchto rozměrů dosahuje díky tomu, že nikdy neopustil vodní prostředí a jeho rozměry tak nejsou limitovány nosností kostry, která by ho musela nést na souši. I přesto však dnes již existuje jednoduchý způsob, jak by se takový plejtvák mohl pohybovat po pevné zemi – stačí ho naložit na korbu nákladního automobilu BelAZ 75710.
Matematika je královna věd, nezbytný základ technických, přírodovědných i mnoha společenskovědních oborů – a taky školní problém, jehož řešení je zatím neznámé.
Jen opravdu tiše žasneme nad všestranností Wernera Siemense, který doslova sršel nápady a (řečeno dnešním slovníkem) technickými inovacemi.
Zhruba 125 km od německého pobřeží jsou v Severním moři umístěny přímořské větrné parky Veja Mate a Global Tech 1, jejichž společný výkon bude činit 800 MW. Aby bylo možné tyto dva větrné parky připojit do německé rozvodné sítě, instalovala společnost Siemens coby subdodavatel firmy TenneT přenosové a připojovací zařízení BorWin 2 využívající přenosovou technologii high-voltage direct current (HVDC). Srdcem zařízení BorWin 2, které elektrickou energii na pevninu transportuje pomocí podmořského kabelu, je transformátorová technologická platforma BorWin beta (na obrázku), jejíž instalace na volném moři byla nejnáročnější částí celého projektu připojení větrných parků. Technologie HVDC využívá pro transport elektrické energie na vzdálenosti větší než 80 km stejnosměrný proud, protože má ve srovnání s přenosem střídavého proudu minimální ztráty.
Když Werner Siemens předvedl v prosinci 1866 čtyřem berlínským fyzikům svůj nový, takzvaný „dynamoelektrický stroj“, byli jím velmi překvapeni.
K řadě významných zlepšení a vynálezů, které Siemens a Halske uskutečnili v souvislosti s rychle se rozvíjející elektrickou telegrafií ve druhé polovině 19. století, patří i takzvaný „talířový stroj“.
