Nestává se často, aby již jednou poražená technologie opět mířila na výsluní. Historie se obvykle zopakuje jen v krátké nostalgické retro vlně. Chystaný návrat elektromobilů je však jiný případ.
Obliba vozidel s elektrickým pohonem v závěru 19. století nebyla jen odrazem tehdejšího opojení elektřinou. Od prvních konstrukcí Američana Thomase Davenporta a Skota Roberta Davidsona z roku 1842 získaly elektromobily technické přednosti, kterými překonávaly konkurenci: nevibrovaly, nezapáchaly a nedělaly hluk. V začátcích automobilismu byly důležité i takové maličkosti jako řazení rychlostí. V chladných ránech trvalo benzínovým autům i tři čtvrtě hodiny, než se převodovka dostala do správné provozní teploty.
Na přelomu 19. a 20. století nebyly elektromobily běžným zbožím, kupovali je solventní zákazníci. V USA vládla prosperita, takže vyšší cena nebyla problém – naopak, zákazníci vyhledávali masivní konstrukce a efektní interiéry s drahými materiály. Ceny se pohybovaly od dvou do tří tisíc dolarů. V té době měly elektromobily převahu. Používaly se v městech, kde jejich menší dojezd nevadil. Například Detroit Electric z roku 1911 s vylepšenými bateriemi Thomase A. Edisona dokázal v městském provozu jezdit celý týden dvě hodiny denně. Za tu dobu překonal 190 kilometrů maximální rychlostí dvacet kilometrů za hodinu. Éra elektřiny na silnicích vyvrcholila v roce 1912, kdy se předalo nejvíc elektromobilů. Potom však následoval strmý pád.
Příčin bylo vícero. V první řadě infrastruktura. I když se začátkem století v amerických městech ve velkém elektrifikovalo pouliční osvětlení, elektřinu v domácnostech si mohli dovolit jen bohatší obyvatelé. General Electric instalovala první veřejnou dobíjecí stanici v roce 1900, později se v New Yorku rozšířily stanice na výměnu baterií. Ale to nestačilo – stavba silnic směrem na venkov ukázala, že dojezd je největším handicapem elektromobilů. Elektrická síť mimo města neexistovala, nebylo kde dobít baterie. Naopak, benzínovým autům stačilo zvětšit nádrž. Nález ropných zásob v Texasu situaci ještě zjednodušil – čerpací stanice se šířily po celém kontinentu a nakoupit benzín bylo stejně jednoduché jako chléb. Dílo zkázy elektromobilů dokonal Henry Ford. Model T se objevil v roce 1908 a vzápětí se prodala celá desetitisícová kusová produkce. Sériová montáž od roku 1913 umožnila zvýšit roční výrobu na tři sta tisíc a cenu srazit na pět set až tisíc dolarů. Bylo rozhodnuto.
Výroba elektromobilů definitivně skončila v roce 1935. Mrtvo bylo až do 70. let, kdy „ropný šok“ potvrdil závislost Západu na dovozech. Čím dál tím častěji se připomínali i ekologové. Jenže... Vývoj začínal od nuly. Na volném trhu neměly elektromobily bez podpory šanci. Nový impulz přinesla regulace emisí. Běžná auta ještě v 80. letech vypouštěla okolo tři sta gramů oxidu uhličitého na kilometr a výfukové plyny vytvářely ve špičkách nad Los Angeles a dalšími velkoměsty nedýchatelnou smogovou clonu. Jednotlivé státy USA začaly přijímat
přísné normy jako na běžícím pásu. Automobilky se pustily do vývoje čistých elektromobilů. Tesla technologického vizionáře Elona Musky předala loni takřka 2 700 modelů S a evidovala 15 tisíc rezervací. Kvóta vyčleněná pro Evropu je beznadějně vyprodaná. Tradiční výrobci přišli s nabídkou hybridů, kde elektrický pohon doplňuje klasický. Jejich komerčně úspěšným průkopníkem je Toyota Prius, které se od roku 1997 prodalo více než dva miliony kusů. Lídrem čisté dopravy se chce stát Evropská unie. Do roku 2020 dostali výrobci úlohu snížit průměrný emisní limit produkce na 95 g/km. Do roku 2025 se očekává další významný pokles na 68–78 g/km. Každému je jasné, že bez elektrických aut to nepůjde.
Vydejte se s námi tak trochu na výlet – naším tématem je totiž elektromobilita. O elektrických vozidlech a především o jejich dobíjení si budeme povídat s Martinem Šilarem, odborníkem společnosti Siemens na elektromobilitu.
Výroba společnosti Siemens v moravské Mohelnici má dlouhou tradici. Začala již ve dvacátých letech minulého století, tehdy pod značkou Siemens Elektrotechnika. Na tuto tradici dnes důstojně navazuje závod na výrobu přípojnicových systémů nesoucí název Siemens Busbar Trunking Systems (SBTS).
Galavečer udílení Cen Wernera von Siemense za rok 2023 letos proběhl ve středu 13. března 2024. Jako každoročně byli v historických prostorách Betlémské kaple oceněni nadaní studenti, úspěšní vědci a pedagogové – letos již po šestadvacáté
Centralizovaný sběr přesných dat přímo z výrobních zařízení, jejich přenos a následné zpracování přinášejí užitek na mnoha úrovních. Pomáhají sladit činnost celého podniku, optimalizovat výrobu a usnadňují práci operátorům, údržbě, plánovačům, kvalitářům, programátorům i managementu. Že to není pouhá teorie, potvrzuje společnost Trivium Packaging – přední výrobce tenkých plechových obalů pro potravinářské a technické náplně.
