Příběh internetu věcí

První „věc“ na internetu byla vytvořena v roce 1982. Byl to stroj na sodu umístěný na Univerzitě Carnegieho–Mellonových v Pittsburghu v Pensylvánii, který informoval o tom, kolik obsahuje nápoje a jakou má teplotu. Tehdy to byla rarita. Stačilo ale pouhých 20 let a z jediného přístroje se stala masa „věcí“ připojených k internetu, která dokonce převýšila počet lidí žijících na zeměkouli. K tomuto zlomu došlo někdy v roce 2008 nebo 2009. Od té doby se „internet věcí“ (IoT) neustále šíří obrovskou rychlostí. K celosvětové datové síti je nyní připojeno přibližně 27 miliard zařízení, včetně různých snímačů, domácích spotřebičů, strojů, větrných turbín, lékařských přístrojů a automobilů, a další dramatický nárůst se očekává. Odhaduje se, že v letošním roce počet připojených „věcí“ překročí 30 miliard a do roku 2025 vzroste až na 75 miliard. V tu chvíli bude k internetu připojeno téměř deset věcí na každého člověka. Explozivní vývoj se očekává také na trhu internetu věcí. Hovoří se o nárůstu hodnoty tohoto trhu z odhadovaných 248 miliard dolarů v roce 2020 na zhruba 1,6 bilionů dolarů v roce 2025.

Data jsou cenná

Existuje dobrý důvod, proč se k internetu připojuje stále více zařízení: data jsou cenná. Na jedné straně zařízení mohou dodávat užitečné informace o svém aktuálním stavu nebo o procesech, které se v jejich prostředí odehrávají. Na druhé straně mohou také přijímat informace ze sítě, takže je lze řídit v reálném čase. Například větrné elektrárny dodávají velké množství dat sbíraných snímači, které poskytují informace o aktuálních větrných podmínkách a o stavu turbín. Když se tyto informace propojí v cloudu, vytváří komplexní obraz celé elektrárny. Provozovatelé daného zařízení pak mohou pomocí algoritmů optimalizovat výkon větrné elektrárny a identifikovat problémy dříve, než dojde k selhání (prediktivní údržba). Internet věcí proto zvyšuje konkurenceschopnost firem, které jej používají. Společnost Siemens v této oblasti nabízí otevřený cloudový operační systém pro internet věcí MindSphere.

Budoucnost výroby

IoT hraje klíčovou roli také v budoucnosti výroby. Průmysl 4.0 vytvořil pro výrobní závody nové paradigma. Když se propojí všechny části dodavatelských a výrobních řetězců, dá se výroba univerzálně optimalizovat a okamžitě a automaticky přizpůsobit novým požadavkům, a to včetně výroby customizovaných produktů (velikost šarže jedna) za konkurenceschopné ceny. Požadovaná data jsou získávána v reálném čase ze snímačů umístěných na součástech dodavatelů, na strojích nebo v systémech kontroly kvality, které jsou všechny připojeny k internetu. Naměřené hodnoty se poté centrálně analyzují.

IoT a AI

Obrovská množství dat poskytovaných IoT často ukrývají cenné informace, které nelze „vydolovat“ pomocí jednoduchých analytických metod, jako jsou statistiky. Velmi úspěšná v řešení tohoto úkolu ale většinou bývá umělá inteligence (AI). Dokáže například v naměřených hodnotách z výroby samostatně rozpoznávat vzory a získané informace využívat k trvalému zlepšování výrobních postupů – proto je umělá inteligence de facto jedním z hlavních důvodů, proč se IoT tak prudce rozvíjí. Současně ale internet věcí také podporuje další rozvoj AI. Trénink neuronových sítí vyžaduje obrovské množství dat, jaké v mnoha případech nebylo donedávna k dispozici. IoT tuto situaci zcela změnil, poněvadž připojené „věci“ dodávají stále více a více dat, která lze použít k vývoji, zlepšování a trénování algoritmů AI.

5G jako hnací prvek

Očekává se, že internet věcí získá obrovskou podporu z mobilní sítě nové generace. Jednou z výhod 5G je to, že snímače mohou být připojeny k internetu levně, aniž by spotřebovávaly příliš energie, a s krátkou dobou odezvy – to je mimořádně cenné například pro průmysl nebo autonomní vozidla. Až dosud byla zařízení obvykle připojena k internetu pomocí kabelů nebo zavedených rádiových standardů, jako jsou Wi-Fi, Bluetooth nebo ZigBee. Největšími riziky spojenými s internetem věcí jsou špionáže a kybernetické útoky, protože každý síťový snímač, a dokonce i každá lednička připojená k internetu mohou být teoreticky zneužity jako vstupní brána do sítě. Tím by mohlo dojít ke smazání nebo modifikaci vysoce citlivých dat, což by mělo zničující následky. Společnost Siemens toto vnímá při každodenním styku se zákazníky jako obrovský problém. Natalia Oropezaová, odpovědná za kybernetickou bezpečnost ve společnosti Siemens, shrnuje ekonomické riziko těmito slovy: „Ignorování kybernetických bezpečnostních rizik by mohlo celý byznys zničit.“ Společnost Siemens vyvinula komplexní přístup ke kybernetické bezpečnosti s cílem optimálního řízení této pokračující hrozby.