Může to znít jako paradox – vynálezce sestrojí úplně nový přístroj, vystaví jej na odborné výstavě a pak na něj chce patent. Ale nedostane jej s vysvětlením: tím, že byl přístroj už na výstavě, i když jej tam vystavil jeho vlastní autor, ztrácí nápad svou celosvětovou novost a není možné jej patentovat… Patentové právo je někdy záludné – jak dobře zná Jiří Sedlák své praxe patentového zástupce.
Takže je dobré si myšlenku nejdřív patentovat a pak s ní teprve jít na veřejnost?
Pokud své myšlence člověk věří, tak určitě. Ve Spojených státech si obvykle lidé patentem chrání téměř jakýkoli nápad, i úsměvný. V Evropě a u nás si často nevěříme, že jsme přišli na něco užitečného.
A co je vlastně tak nové, že se dá patentovat?
Jednoduchý příklad: vymyslíte úplně jiný typ zubního kartáčku a podáte na něj patentovou přihlášku. Úřad průmyslového vlastnictví prozkoumá, jestli u nás nebo v zahraničí už někdo stejný nápad nezpřístupnil neomezenému okruhu lidí – třeba odborným článkem, na výstavě, na internetu, případně už ho někde prodává... Pokud na nic takového nepřijde, udělí vám patent. Mohlo by se stát, že v sousední zemi si někdo už dřív takový kartáček sám vytvořil a čistí si jím zuby doma v koupelně. Ale protože informaci o svém kartáčku nezveřejnil, patent přísluší vám.
Ochrana ovšem vynálezce stojí dost peněz.
Vůbec ne. V České republice vyjdou náklady na patent, a to včetně služeb patentového zástupce, na 20 až 30 tisíc korun. Náklady na jednodušší užitný vzor se pak pohybují kolem 15 tisíc korun. Český Úřad průmyslového vlastnictví prozkoumá novost nápadu. Vynálezce se tím ujistí, že jej nikdo nepředběhl. Do dvanácti měsíců od tohoto okamžiku pak má možnost podat mezinárodn patentovou přihlášku PCT, která umožňuje pozdější ochranu v Evropě, v USA i jiných státech. Ale náklady se posouvají do lhůty až dva a půl roku po podání české přihlášky. To je výhodné, majitel patentu už mezitím může zahájit výrobu, najít investora a na patentovou přihlášku si vydělat.
Co je v ochraně nápadů
Patent: Zákonná ochrana, zaručuje vlastníkovi patentu výhradní právo k využití vynálezu. Patent platí maximálně dvacet let a může být udělen jen na řešení, které Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) uzná po svém průzkumu za celosvětově nové.
Užitný vzor: Jednodušší ochrana technických řešení, ÚPV provádí pouze formální průzkum, takže řízení je kratší, ale ochrana platí jen po dobu maximálně deseti let.
Přihláška PCT: Mezinárodní přihláška vynálezu podle Smlouvy o patentové spolupráci (PCT). Podává se u Mezinárodní organizace duševního vlastnictví v Ženevě a je možné ji prioritně založit na české přihlášce vynálezu nebo užitného vzoru. Poskytuje přihlašovatelům předběžnou celosvětovou ochranu po dobu 30 (v některých státech 31) měsíců od podání přihlášky v Čr. Pak je nutné podat přihlášky jednotlivých národních patentů. Evropský patent přijde celkem v průměru na sedm tisíc eur, téměř stejně vysoké jsou náklady na patentovou ochranu v USA. Bohužel, i když se říká „evropský patent“ a vydává jej Evropský patentový úřad, je to vlastně směs národních patentů 38 zemí. Už dlouho se pracuje na jednotném patentu platném v Evropské unii, ale nezdá se, že by mohl být zaveden dříve než v roce 2016.
Má pro vynálezce smysl nápad patentovat? Vlastně tím konkurenci prozradí, na co přišel, a ta může začít pracovat na tom, jak jeho patent obejít.
Obejití patentu je naprosto legální. Musíte proto formulovat jeho znění tak, aby obejít pokud možno nešel anebo jen s velkými technologickými obtížemi. Proto do patentové přihlášky nenapíšete jako materiál třeba „hliníkový plech“, ale jenom „plech“ a ještě zvážíte, jestli tam neuvedete i „plast“, aby váš konkurent nic z toho nemohl použít.
Konkurence ale může začít bádat v podobném směru vývoje, o němž se z patentu, který se zveřejňuje, dozvěděla.
Jistě. Proto také některé společnosti vypouštějí takzvané „volavky“ – podají klamnou patentovou přihlášku na řešení, kterým se ve skutečnosti nezabývají, a odvedou tak pozornost konkurence od toho, co skutečně dělají. Existují i „patentoví trollové“, podávají si blokační patentové přihlášky na nápady, které vůbec nechtějí využít, ale vyhrožují soudem firmám, které vyrábějí třeba jen zdánlivě podobné výrobky. Firmy někdy radši zaplatí, aby se nemusely zdlouhavě soudit.
Pro které země má pro českého vynálezce smysl žádat o ochranu?
Měl by uvážit teritoria, ve kterých může čekat uplatnění. Pro české přihlašovatele bývá prioritní ochrana v Evropě a v USA. Mění se postoj českých majitelů patentů k Číně; tam dříve nechtěli své nápady chránit, teď už to dělají častěji.
A co když někdo začne „váš“ nápad využívat třeba v Bangladéši, kde není patentovaný?
To může. Ale smí takový výrobek prodávat zase jen tam, kde není patentově chráněn. Nesmí jej vyvážet do teritorií, pro něž si původní majitel patent zajistil.
Je snadné dosáhnout u soudu odškodnění za případné zneužití patentu?
Jeden náš partner má úsloví „Před soudem a na širém moři jsme v rukou božích“. Soudní řízení bývají dlouhá a nákladná. Ovšem poměrně často se stává, že stačí podat žalobu. Pokud má patent dobrý rozsah ochrany, porušitel nechce nést náklady soudního řízení a dohodne se radši s majitelem patentu na mimosoudním řešení.
Není jednodušší nic nepatentovat, ale třeba svůj výrobní postup tajit?
To skutečně může být výhodné třeba u některých receptů. Pokud je majitel dokáže udržet v tajnosti, využívá je jako jediný i mnohem déle než dvacet let, což je doba ochrany patentem. Příkladem může být recept na Becherovku. Ale pokud máte dobrý výrobek, jehož „tajemství“ se dá odhalit jeho rozebráním nebo chemickou analýzou, je určitě lepší chránit si ho patentem.