Moderní technologie nenápadně zajišťují skvost ze začátku minulého století

Na hlavním nádraží v Praze, které je největší a nejvýznamnější železniční stanicí v České republice, se prolnuly osudy milionů lidí, kteří sem přijížděli nebo odsud odjížděli, někdy všedně, někdy osudově. Toto místo zažívalo velké chvíle historie, ale také kuriózní okamžiky. Obojí se setkalo třeba 14. prosince 1871. Šlo o historický okamžik, protože do železniční stanice tehdy nazývané nádraží císaře Františka Josefa přijel první vlak, který přivezl cestující. Kuriózní ovšem bylo, že v něm z Vídně přicestovalo jenom devět pasažérů... U toho samozřejmě nezůstalo. Železniční doprava se rozvíjela tak, že původní železniční budova přestala stačit a musela ji nahradit budova nová. Právě o ní bude řeč.

Místo středověkých hradeb

Dnes leží hlavní nádraží v centru Prahy. Tehdy ovšem bylo postaveno na samém okraji, na místě právě zbořených ještě středověkých hradeb. Původně měly obranný smysl i kontrolní účel, protože umožňovaly sledovat proud lidí a zboží proudících do města. V druhé polovině 19. století už naopak metropoli svazovaly. Obrovský historický moment ve vývoji Československa zažilo nádraží tři dny před Štědrým dnem roku 1918. V sobotu 21. prosince hodinu po poledni sem přijíždí zvláštní vlak, jehož příjezd vítá nejenom spousta lidí přímo na nádraží, ale také zvonění zvonů po celém městě a dělostřelecké salvy. Už čtvrt roku existuje Československá republika.

A nyní do jejího hlavního města po čtyřech letech v exilu a také po sedmi dnech jízdy vlakem z Paříže přes Itálii a Rakousko (a po předcházející transoceánské plavbě z New Yorku) přijíždí její první prezident. Členové Revolučního národního shromáždění jej zvolili 14. listopadu 1918. Nádraží, na něž právě přijel, neslo ještě před pár týdny jméno Františka Josefa, rakousko-uherského císaře, jehož říši Masaryk pomáhal rozbourat. Při Masarykově příjezdu však již nese jméno amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který fakticky vznik Československa umožnil. Až později stanice získá oficiální označení Praha hlavní nádraží. Po přivítání u vlaku prochází Masaryk majestátní secesní budovou. Před ní pak hraje hudba a pronášejí se projevy – jedním z nich jej vítá například spisovatel Alois Jirásek. Budova, před kterou se vše odehrává, byla po etapách postavena při přestavbě nádraží v letech 1901 až 1909, a to bez přerušení provozu vlaků. Navrhl ji architekt Josef Fanta a jeho jméno také nese.

Ideový otec exteriéru i interiéru

Architekt Fanta se inspiroval Severním nádražím (Gare du Nord) v Paříži, které se svou ústřední halou a bočními křídly stalo vzorem pro řadu evropských železničních objektů. Když s prací začal, bylo mu 45 let a ještě nebyl ani v polovině života. Zemřel v roce 1954 v nedožitých 98 letech. Po dlouhou dobu tedy mohl pozorovat, jak úspěšné jsou jeho stavby, ale bohužel i to, jakými nešetrnými zásahy někdy procházejí. Kromě budovy hlavního nádraží má na kontě řadu jiných zajímavých projektů. Jako mladík se podílel ještě na přípravě vnitřní konstrukce Národního divadla. Později, už jako hlavní architekt, mimo jiné navrhl budovy dnešního Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, ondřejovské hvězdárny či Hlávkovy koleje, kterou mecenáš Josef Hlávka nechal postavit pro nemajetné studenty s výbornými studijními výsledky. Kromě jiných obytných staveb nechal postavit i byty v centru Prahy s vlastní koupelnou, což tehdy nebyla až taková samozřejmost. Pro nádraží císaře Františka Josefa navrhl architekt Fanta nejenom budovu o délce 200 m, ale také veškeré interiéry včetně dekorativních prvků, výmalby, vitrážových oken a mozaiky. K tomu se obklopil významnými českými umělci, kteří jeho návrhy uskutečnili. Vzniklo unikátní dílo, jež do roku 1977 sloužilo jako odbavovací prostor celého nádraží. Dnes je největší českou secesní nemovitou památkou. V sedmdesátých letech na nádraží přibyla nová dvoupodlažní velkoprostorová odbavovací hala, z níž je vstup do stanice metra a po jejíž střeše vede Severojižní magistrála. Magistrála odřízla historickou budovu od okolí. Význam Fantovy budovy ustoupil do pozadí. Její sály přestaly sloužit cestujícím a jejich původní krása povadla. Ale zase se obnovuje. Na obnovu fasády a střechy Fantovy budovy navázala od roku 2021 rekonstrukce vnitřních historických prostor. Její první část skončila koncem roku 2023. Dosud rekonstruovaný úsek zahrnuje kulturní sály v severní části budovy a přilehlé prostory v prvním patře a mezaninu. Pod dozorem odborníků z Národního památkového ústavu a z pražského magistrátu byla obnovena rozsáhlá štuková výzdoba, secesní malby a plastické prvky, jimž dominuje zelené listoví. Jako nové jsou nyní nádherné vitráže, keramické mozaiky, dřevěné rámy oken a dveří stejně jako dřevěné obložení a podlahy. Stavbaři nově propojili historické sály s odbavovací halou a podchody.

Rozdíl mezi novostavbou a historickou budovou zdůrazňuje také Lukáš Dubský, vedoucí útvaru železnice společnosti Brema. Tato firma na hlavním nádraží realizovala kompletní dodávky a montáže elektroinstalace včetně osvětlení a systému měření a regulace. „Pracovat s moderní budovou je samozřejmě jednodušší, protože ta už byla projektována pro současné technologie,“ připomíná. „V historické budově musíme technologie nasadit tak, aby nerušily původní ráz. Zvláště v případě tak ikonické stavby, jako je Fantova budova,“ říká s uznáním Lukáš Dubský. „Jsou tady malby a mozaiky, které musí zůstat zachovány, i když zrovna tam bychom potřebovali mít světelný zdroj nebo měřicí přístroj. S tím si nějak musíme poradit, umístit je tak, aby nepřekážely a byly pokud možno nenápadné.“ Systém měření a regulace dodala společnosti Brema firma OK control. „Využili jsme při tom osvědčené koncepce Desigo. Myslím, že výsledek jejího uplatnění v památkově chráněném objektu stojí za to,“ hodnotí jednatel OK control Jiří Zlata. Jak říká, pražské hlavní nádraží znal jako student, protože na něm přestupoval, když jel z domovského Havlíčkova Brodu přes Prahu do školy do Plzně. „Od doby, co pracuji, jsem vlakem téměř nejel, nebo ještě tak na výlet s dětmi. Teď jsem hlavní nádraží poznával znovu. Ta rekonstrukce historické části mu opravdu sluší.“

Na prohlídku, nebo na společenskou událost?

Dnes již může historické sály obdivovat i veřejnost. Běžně je otevřeno dvoupatrové Foyer Café, což je kavárna přístupná z centrální části stanice a také z prvního nástupiště. (Pozor: nespleťte si ji s nedalekou Fantovou kavárnou, což je rovněž krásný prostor přímo pod kopulí budovy, otevřený již v červnu 2021.) Dnešní Foyer Café původně sloužilo jako čekárna pro cestující 1. a 2. třídy. V padesátých letech minulého století místnost prodělala smutný vývoj, byla předělena stropem a přeměněna v kanceláře a noclehárnu. Nynější návrat k secesnímu půvabu podle původních plánů architekta Fanty byl náročný, ale podařil se. Další bohatě zdobené prostory už běžně otevřené nejsou, ale i tak se dají zhlédnout. Správa železnic, jíž nádraží patří, zde totiž pořádá komentované prohlídky. Aktuální údaje o nich se můžete dozvědět na webu www.fantovabudova.cz. Další možností je navštívit tyto prostory jako host či přímo hostitel nějaké společenské události nebo recepce, protože na tyto příležitosti je možné si je pronajmout. Dominantní je mnohostranně využitelný velkolepý Fantův sál s plochou 356 m2 a výškou přes 14 m. Původně sloužil jako restaurace pro 1. a 2. třídu. Fascinující je na něm zlacený znak s nápisem „Pravda vítězí“, kterým zřejmě byl podle dostupných informací vítán prezident Masaryk při svém návratu z exilu. Podařilo se jej najít při rekonstrukci sálu pod vrstvami pozdějších nátěrů z komunistických dob. Sousední Sloupový sál, jehož 400 m2 plochy rozdělují čtyři masivní pilíře na devět klenebních polí, byl původně čekárnou a restaurací pro cestující 3. třídy. Na jeho stropě jsou vyobrazena tři slunce, která za slunečního dne odrážejí sluneční svit a zahalují místnost do zlatého hávu. Vedlejší malý salónek nabízí místo pro uzavřené jednání u mramorového konferenčního stolu až pro dvanáct osob. Rekonstrukce hlavního nádraží bude v příštích letech pokračovat, aby tuto krásku dále oživila.