Milion elektromotorů ročně

Je vlastně jedno, kolik toho o mohelnickém závodu víte. Stejně vás při první návštěvě překvapí svou velikostí. Továrnu, která letos slaví sto jedenáct let od svého založení, dnes tvoří dvaašedesát budov a výrobních hal, které zabírají plochu třiceti hektarů. Při populárním přepočtu na rozměr fotbalových hřišť bychom dospěli k číslovce šedesát. Není to přitom žádné torzo zašlé slávy. Celý areál pulzuje životem.

„Každý pracovní den zde dokončujeme kolem čtyř tisíc elektromotorů, ročně to tedy dá přibližně milion kusů,“ popisuje Pavel Pěnička, který závod posledních deset let řídí. Motory odtud směřují doslova do celého světa. Jedna z logistických firem si dokonce kvůli nim v Mohelnici zřídila své logistické centrum. Aktivní sortiment čítá plných pětapadesát tisíc variant elektromotorů, které jsou zpravidla využívány k pohonu ventilátorů, čerpadel, kompresorů, obráběcích strojů a dalších průmyslových zařízení. Přes šíři sortimentu jsou produkty dodávány v extrémně krátkých lhůtách.

Pod pokličkou

Výroba elektromotoru spojuje dohromady řadu profesí a dodnes je i přes zapojení nejmodernějších technologií náročná na bezchybnou lidskou práci. Základem je vždy magnetický obvod tvořený statorem a rotorem. Stator vychází ze statorového paketu s drážkami, do něhož se vkládá vinutí z měděného smaltovaného vodiče. Cívky je nutné správně propojit, vyvést přívodní vodiče a celý svazek naimpregnovat izolačním lakem. Příprava rotoru vychází z rotorového paketu. Do jeho drážek je zastříknut roztavený hliník, který po vychladnutí vytvoří kompaktní celek, do něhož se lisuje hřídel.

Na montážní lince je stator zalisován do kostry a přívodní vodiče jsou připevněny na svorkovou desku. Na hřídel rotoru se nalisují ložiska, rotor se vsune do statoru a zajistí ložiskovými štíty přišroubovanými ke kostře. K celku je následně namontován ventilátor a jeho kryt. V samém závěru je motor prozkoušen, nalakován, opatřen výkonnostním štítkem a zabalen k expedici. Nenahraditelnost lidské práce v takovém procesu si asi dovedete představit. 

Dvakrát pod křídla Siemensu

Mohelnický závod založil 30. září 1904 Ludwig Doczekal jako společnost na výrobu elektrických zařízení a elektroinstalačního materiálu. Továrna prosperovala a před začátkem první světové války zde již pracovaly tři stovky zaměstnanců. Elektromotory se však začaly vyrábět až roku 1924. V témže roce byla také uzavřena smlouva o partnerství s firmou Siemens, která byla o dvě léta později naplněna fúzí. Zrodila se společnost Siemens Elektrotechnika.

Po roce 1945 došlo ke znárodnění a transformaci na národní podnik Moravské elektrotechnické závody (MEZ). V následujících téměř pěti desetiletích odtud putovaly asynchronní elektromotory zejména do zemí tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Pod křídla Siemensu se továrna vrátila po privatizaci v roce 1994.

Budoucnost: Individualizace a reluktanční motory

V Mohelnici však nespoléhají jen na tradici. V roce 2012 zde díky třistamilionové investici vyrostla na ploše 3 725 m² nová hala na výrobu speciálních a zákaznických provedení elektromotorů. Pro mohelnický závod přinesla razantní změnu. „Zatímco před rokem 2012 jsme vyráběli především základní provedení elektromotorů, dnes tvoří převážnou část naší produkce motory vyráběné podle individuálních požadavků zákazníků,“ uvádí Pavel Pěnička. Individualizované produkty sice zvyšují nároky na výrobu, ale je po nich největší poptávka.

Poptávce vychází vstříc i zavedení výroby reluktančních motorů plánované na příští rok. Vývojové práce se již chýlí ke svému konci a brzy bude i výroba doplněna o potřebné technologie. Reluktanční motory se využívají v mnohých aplikacích pracujících s frekvenčními měniči. Poskytují tam při stejných zástavbových rozměrech vyšší výkon než klasické asynchronní elektromotory. Dříve bylo problémem jejich složité řízení. Dnes jejich většímu rozšíření nahrává pokles cen frekvenčních měničů a elektrotechniky obecně. V Mohelnici jsou na tento trend připraveni.