Udržitelnost budov
Digitální dvojčata lze použít
ke snížení emisí z budov o 50 %
k vylepšení provozní účinnosti budov o 35 %
ke zvýšení produktivity pracovníků v těchto budovách o 20 %
Není pochyb o tom, že metaverzum zcela přeformuje celosvětovou ekonomiku, stejně jako to před pár desítkami let udělal internet. Podobě jako on kompletně změní každodenní zkušenost lidí po celém světě. Očekává se, že průmyslové metaverzum bude mít zásadní dopad na to, jak budeme zažívat kontakt s fyzickým prostředím, jak budeme pracovat a pochopitelně také, jaký dopad budou mít naše činnosti na životní prostředí.
Statistiky jsou znepokojivé: očekává se, že světová populace vzroste do roku 2050 ze současných 8 miliard o více než další miliardu. To automaticky znamená obrovský nárůst spotřeby elektrické energie, čisté vody i dalších zdrojů. Aby mohlo lidstvo vzkvétat i v budoucnosti, nemáme jinou možnost než zásadně změnit způsob, jakým nejen pracujeme, ale obecně žijeme.
Průmysl je v současnosti hlavním producentem emisí skleníkových plynů a odpadu. Cestou, jak toto změnit, je pokusit se co nejvíce zefektivnit průmyslové procesy. A zde právě může průmyslové metaverzum sehrát klíčovou roli. Díky tomu, že místo fosilních paliv a přírodních zdrojů „jede“ na nekonečná data, může rozhodujícím způsobem přispět k urychlení přechodu na uhlíkovou neutralitu a účinnější využívání přírodních zdrojů. Pravdou ale je, že i sama výpočetní síla, která je „palivem“ technologií, na nichž metaverzum stojí, je významným konzumentem elektřiny. Zajištění dostatku elektřiny pro účely metaverza udržitelným způsobem je velkou výzvou, kterou nelze ignorovat ani podceňovat. Právě na toto řešení se musí zaměřit všichni účastníci tohoto nově vznikajícího ekosystému bez rozdílu.
Průmyslové metaverzum může výrazně přispět k omezení používání materiálů, které jsou nebezpečné pro životní prostředí a které jsou nerecyklovatelné. Jak? S jeho pomocí lze podstatně snížit objem odpadu vznikajícího během návrhu i samotné průmyslové výroby. Průmyslové metaverzum ale současně také podněcuje přechod k novým obchodním modelům, které nahrazují výrobu a životní cyklus fyzických objektů digitálními službami a produkty.
Digitální dvojčata mají rovněž velký potenciál podporovat kvalifikovaná a rychlá rozhodování v reálném světě, která vedou k další optimalizaci procesů, a tím i ke snižování nákladů. Tyto zjednodušené procesy, spolu s možností jejich průběžného vylepšování na základě okamžité zpětné vazby, jsou klíčem k dalším výrazným úsporám energií a hmotných zdrojů.
Šetřit se ale dá i tím, že se omezí počet realizovaných experimentů, které jsou sice předvojem inovací, ale většinou jsou také poměrně nákladné a často i nehospodárné. V digitálním světě mohou firmy experimentovat s novými materiály a procesy, aniž by spotřebovávaly jakékoliv fyzické zdroje. Tyto postupy pak lze aplikovat i na samotnou udržitelnost. Máme na mysli například výzkum v oblasti nových biomateriálů, účinnějších větrných turbín, elektromobilů apod. Nové produkty lze navíc od začátku vyvíjet s ohledem na celý jejich budoucí životní cyklus a s důrazem na možnost jejich dalšího využití po skončení životnosti.
Digitální dvojčata lze použít
ke snížení emisí z budov o 50 %
k vylepšení provozní účinnosti budov o 35 %
ke zvýšení produktivity pracovníků v těchto budovách o 20 %
O tom, že se lidstvo musí snažit co nejrychleji nahradit většinu a ideálně všechny fosilní zdroje elektřiny a paliva „zelenými“ variantami, snad již nikdo nepochybuje. O co snadněji se to řekne, o to složitěji se to ale dá uskutečnit. Ani možnosti obnovitelných zdrojů nejsou nekonečné. To opravdu hlavní, o co se tedy musíme snažit, je zapracovat na výrazném snížení globální spotřeby elektřiny, a to nejen v průmyslu.
Průmyslové metaverzum může i v tomto směru významně přispět k řešení. Dokáže totiž podstatně snížit spotřebu hlavních konzumentů elektřiny, kterými jsou např. doprava anebo systémy vytápění a chlazení budov. Nástroje jsou opět podobné: efektivnější organizace dopravních systémů, zvyšování energetické účinnosti budov a optimalizace průmyslových procesů. Potenciál průmyslového metaverza pomoci lidem vyřešit problémy související s udržitelností je velký. Studie společnosti Accenture uvádí, že již za současného stavu, v jakém se dnes nachází technologie digitálních dvojčat, je tato technologie schopná během následujících deseti let celosvětově snížit objem emisí CO2 o 7,5 gigatuny.
Dalším z pozitivních přínosů budoucího rozšíření metaverza je proměna standardu pracovního prostředí. Výhody práce z domova nedávno jasně potvrdila pandemie covidu-19. Lidé výrazně omezili cestování, což se projevilo okamžitým snížením uhlíkové stopy. Díky úspoře času, kterou získali eliminací dopravy do a ze zaměstnání, stihli během pracovního dne vyřídit větší agendu a mnozí také přiznali, že jim domácí prostředí a klid na práci vyhovuje mnohem více než pobyt v často přelidněných kancelářích. Nemalé byly i úspory energií získané díky tomu, že se mnoho objektů nemuselo naplno vytápět, či naopak klimatizovat a svítit se v nich.
V době covidové pandemie se lidé naučili masivně využívat telekonference a nejrůznější webové platformy. I když se tato řešení ukázala jako v mnoha případech vyhovující a dostatečná, jejich možnosti jsou přeci jen omezené. V tomto směru metaverzum posouvá možnosti vzájemné spolupráce na dálku o velký kus kupředu. V prostředí metaverza se lidé fyzicky cítí tak, jako by byli opravdu spolu. A stejně reálný pocit mohou mít z „pobytu“ v nejrůznějších virtuálních prostorách, například při vzdálené inspekci výrobních linek apod.
Kromě toho, že metaverzum podporuje a umožňuje kvalitní práci na dálku, současně také vytváří nové pracovní pozice, které lze na dálku vykonávat. A mnohé z těch, které zatím vyžadují osobní přítomnost lidí na pracovišti, přesouvá do této nové kategorie. Nezanedbatelným aspektem přenesení práce do metaverza je také zvýšení bezpečnosti práce. V metaverzu se mohou školit technici na práci s nebezpečnými materiály i stroji, týmy opravářů, které zacházejí s životu nebezpečnými zařízeními, si mohou veškerou manipulaci dopředu vyzkoušet v bezpečném virtuálním prostředí. Navíc, lidé dokážou rozpoznat potenciální nebezpečí požáru nebo úrazu prokazatelně mnohem rychleji a intuitivněji v prostředí, které na vlastní oči vidí a které mohou zažít jakoby na vlastní kůži.