Po 300 letech, která uběhla od okamžiku, kdy Hans Carl von Carlowitz poprvé použil výraz „udržitelné užívání“ v knize Sylvicultura Oeconomica věnované lesnictví, je „udržitelnost“ pro nás všechny stále více než aktuální.
Udržitelné praktiky jsou dnes zapotřebí více než kdy dříve. Po celém světě jsou vlády, společnosti a podniky konfrontovány s ekonomickými, ekologickými a sociálními výzvami, které vyžadují konkrétní odpovědi a rychlé jednání. Trvale udržitelný rozvoj by měl být klíčovým principem každé firemní kultury. Samozřejmostí je, že by výroba, jednotlivé produkty i zacházení s odpady měly splňovat nejnáročnější ekologické standardy a šetřit energie i další přírodní zdroje.
V červnu loňského roku se hlavy států a vlád zemí G7 dohodly na summitu na zámku Elmau v Bavorsku na řadě zásadních rezolucí souvisejících s klimatem. Byl zde vysloven „historický klimatický slib“, že země G7 sníží do konce tohoto století emise skleníkových plynů na nulu. Tento proces dekarbonizace by měl v konečném důsledku znamenat, že se svět zcela obejde bez uhlí, ropy a zemního plynu.
Tato otázka byla znovu otevřena na listopadové 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Zástupci 194 zemí se sešli v Paříži, aby vyjednali navazující dohodu ke Kjótskému protokolu a aby stanovili závazné emisní limity pro všechny signatáře této rámcové úmluvy. Tato dohoda je nutná, protože lidstvo již dále nemůže pokračovat stejným způsobem jako dosud. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) lidé vypustili od začátku industrializace do atmosféry více než 2 000 miliard tun CO2, přičemž jen v roce 2014 to bylo 35 miliard tun. Emise skleníkových plynů již způsobily, že se průměrná teplota na Zemi zvýšila o jeden stupeň Celsia. V případě, že by objem emisí zůstal na stejné úrovni, celkové množství emisí od počátku industrializace by do 30 let pravděpodobně překonalo hodnotu 3 200 miliard tun. Podle odborníků by to způsobilo globální oteplování vyšší než dva stupně Celsia. A to by zcela dramaticky změnilo klima na Zemi.
Pařížská konference ale bohužel skončila s ne zcela jednoznačnými závěry. Tzv. „Pařížská dohoda o snižování dopadů klimatických změn“ se stane právně závaznou, pokud alespoň 55 zemí, které představují nejméně 55 % celosvětových emisí skleníkových plynů, podepíše a následně ratifikuje tuto dohodu, schválí ji nebo k ní přistoupí v New Yorku mezi 22. dubnem 2016 a 21. dubnem 2017. Dohoda by měla vstoupit v platnost v roce 2020. Očekávaným výsledkem je omezení globálního oteplování do roku 2100 o dva stupně Celsia oproti předindustriální době. V Pařížské dohodě je nicméně stanoven cíl nižší, 1,5 stupně Celsia, což by zřejmě znamenalo dosáhnout nulové úrovně emisí skleníkových plynů. V Pařížské dohodě ale bohužel, na rozdíl od Kjótského protokolu, není stanoven žádný časový plán ani konkrétní cíle pro jednotlivé země.
Politici ale nejsou jediní, kteří si uvědomují, že je potřeba začít jednat. Společnost Siemens například zvýšila v průběhu posledních čtyř let svoji CO2 efektivitu o 20 %. Siemens si nyní stanovil další ambiciózní cíl, a to snížit svou současnou uhlíkovou stopu, která představuje 2,2 milionu tun ročně, do roku 2020 na polovinu a dokonce se stát v dlouhodobém horizontu do roku 2030 zcela CO2 neutrální. Dosáhne toho jak redukcí vlastních uhlíkových emisí, tak podporou projektů snižujících emise skleníkových plynů mimo firmu, takzvaných uhlíkových náhrad (carbon offset).
Do snižování emisí CO2 Siemens globálně investuje více než 110 milionů dolarů. Vložené investice se podle Joea Kaesera společnosti vrátí již do pěti let a následně díky nim Siemens ročně ušetří 20 milionů dolarů v provozních nákladech. „Snížení uhlíkové stopy je tedy nejen společensky odpovědné – je to i zajímavý obchodní model,“ doplnil Joe Kaeser.
Také český Siemens vyvíjí aktivity vedoucí ke snížení emisí CO2, a to jak ve výrobních závodech, tak v kancelářských budovách a všech ostatních zařízeních. Konkrétně se jedná o opatření v oblasti správy budov, investic do životního prostředí a čisté mobility, zlepšení energetického managementu či energeticky úsporné výroby a provozu. Společnost Siemens také pravidelně organizuje programy motivující zaměstnance k ekologicky odpovědnému chování, například soutěž o nejúspornějšího řidiče nebo akce „do práce na kole“. Řešení, která snižují emise CO2, nabízí Siemens i svým zákazníkům. „Inovativní technická řešení jsou zásadní při snižování emisí CO2. Průmysl má dnes výjimečnou příležitost hrát klíčovou roli při přechodu do uhlíkově neutrální budoucnosti,“uzavírá Eduard Palíšek, generální ředitel skupiny Siemens v České republice.
Siemens se ale nezaměřuje jen na globální otázku záchrany celé planety, ale věnuje se i lokálnějším otázkám, jako je život ve městech – megapolích, jejichž počet neustále roste. Zcela unikátní je jeho projekt Green City Index, v rámci kterého se sleduje stav životního prostředí ve více než 120 městech v Evropě, v Latinské Americe, v USA a Kanadě a v Africe. Výsledky těchto výzkumů jednoznačně potvrdily, že každé město a každý region má své specifické silné i slabé stránky. Závěrečná studie shrnuje klíčové výsledky každého z regionů, analýzy měst, která dopadla nejlépe, a mnoho zajímavých srovnání překračujících hranice kontinentů, stejně tak jako praktické návody pro každé město, jak se stát „zelenějším“.
Co Green City Index měří? V zásadě na cca 30 ukazatelů v osmi až devíti kategoriích v závislosti na regionu. Pokrývá emise CO2, energie, budovy, využití půdy, dopravu, vodohospodářství a kanalizace, nakládání s odpady, kvalitu ovzduší a správu životního prostředí. Asi polovina ukazatelů v každém indexu jsou ukazatele kvantitativní – obvykle jde o údaje z oficiálních veřejných zdrojů, například emise CO2 v přepočtu na obyvatele, spotřeba vody na obyvatele, míra recyklace a koncentrace látek znečišťujících ovzduší. Zbytek tvoří kvalitativní posouzení města a jeho environmentální politiky: například závazek města získávat energie z obnovitelných zdrojů, snížení dopravní zátěže a způsob sledování kvality ovzduší. Měření kvantitativních a kvalitativních ukazatelů dohromady znamená, že indexy zohledňují jak aktuální situace vzhledem k ochraně životního prostředí, tak i snahu měst stát se „zelenějšími“.
A jak to celé dopadlo?Na prvních pěti místech se v celkovém evropském bodování umístily: Kodaň, Stockholm, Oslo, Vídeň a Amsterdam. Praha obsadila 24. místo z 30. Za námi už byla jen města z Balkánu, Turecka a Ukrajiny. Upřesňujeme, že uvedené výsledky jsou z roku 2010. Snad bychom na tom dnes byli alespoň o něco lépe.
Dne 10. července 2024 byl oficiálně představen první zdroj elektrické energie svého druhu v České republice. Jedná se o tzv. hybridní zdroj, sestávající z šesti plynových turbín o celkovém výkonu 32,4 MW a největšího bateriového úložiště v Česku s kapacitou 22 MWh. Společnost Siemens je generálním dodavatelem tohoto moderního energetického zdroje.
Společnost Siemens dodala decentralizované pohony a řídicí systémy pro firmu Moravia Cans, která vyrábí hliníkové nádobky na aerosolové přípravky pro mnoho významných výrobců a značek kosmetiky. Technika Siemens se zde stará o manipulaci s hotovými nádobkami, jejich balení a intralogistiku. Za zmínku stojí zejména využití decentrálních měničů a zjednodušení realizace bezpečnostních funkcí využitím komunikace PROFIsafe.
Proč se vlastně Česko stalo pivní velmocí? Jak vypadá česká pivovarnická scéna, o který druh piv roste zájem, jaká technologie v posledních letech nejvíce ovlivnila výrobu piva? Nejen na tyto otázky odpovídá Martin Kočí, Siemens odborník na technologie v potravinářství a zejména v pivovarnickém průmyslu.
V říjnu 2024 vstoupila v platnost nová evropská směrnice NIS2, která významně upravuje pravidla kybernetické bezpečnosti. V průběhu příštího roku vstoupí v platnost nový český zákon o kybernetické bezpečnosti. Obojí se dotkne velkého počtu nejen výrobních firem u nás. Jsme na to připraveni? Co můžeme udělat, aby implementace NIS2 proběhla úspěšně a „bezbolestně“? Cenné rady přináší Miroslav Kuric, konzultant pro digitalizaci průmyslu a odborník na kybernetickou bezpečnost ve výrobě ze společnosti Siemens.
