Jak budeme čerpat elektřinu

Strach z (ne)dojezdu je stále hlavní obavou veřejnosti při přechodu na elektrické vozy. Byť řidiči mají dnes k dispozici celou řadu pomůcek, tedy především interaktivních map a aplikací, hledání vhodného dobíjecího místa zatím může být v České republice silně nepříjemný zážitek. Situace se ovšem zlepšuje a poměrně významnou měrou by k tomu mohl přispět i projekt české pobočky maďarské společnosti MOL. Ta se chystá od října letošního roku do poloviny příštího roku na českých dálničních tazích zprovoznit více než dvě desítky nových „rychlonabíječek“. Projekt není zajímavý ani tak svým rozsahem, ale promyšlenou strukturou. Díky vhodnému rozmístění stanic totiž nové elektronabíječky i zahraničním elektromobilistům výrazně zjednoduší přejezd přes naši republiku v těch nejdůležitějších směrech. Jde o součást evropského projektu NEXT-e, který se soustředí na rozvoj dobíjecí infrastruktury ve vybraných středoevropských zemích. Celkem bude v jeho rámci naistalováno zhruba 250 nabíjecích míst od Rumunska přes Maďarsko, Českou republiku až po Slovinsko.

Dva tucty

MOL Česká republika bude na 22 servisních stanicích provozovat 24 nabíjecích stojanů pro elektromobily. Výběrové řízení vyhrála společnost Siemens, která tak dodá celkem 22 nabíječek CPC s výkonem 50 kW. Ve dvou případech pak půjde o výkonnější stejnosměrnou nabíjecí stanici CPC 150 kW. První instalace nabíjecích stojanů proběhla v září letošního roku, během několika následujících týdnů by se mělo přistoupit k jejich spuštění. „V první fázi bude stát dobíjení symbolickou korunu, alespoň do doby, než se rozšíří povědomí, že stanice jsou k dispozici, a zákazníci si na jejich přítomnost zvyknou,“ říká Tomáš Lux, retail manažer české pobočky MOL. Jaký platební model přesně společnost zvolí po uplynutí této zkušební doby, v tuto chvíli firma nechce prozrazovat. A zároveň se netají tím, že se nebude bát experimentovat s různými přístupy. Zkušeností je zatím opravdu poměrně málo nejen v českém, ale i celosvětovém měřítku. „Je to pro nás nová, a tedy samozřejmě zajímavá oblast, do které chceme nastoupit co nejdříve, abychom v případě rychlého nástupu elektromobility měli dostatek zkušeností a konkurenční výhodu. Zatím však není k dispozici mnoho tvrdých dat,“ říká Tomáš Lux.

Co se stane?

Společnost MOL má určité zkušenosti z Maďarska, kde její mateřská společnost provozuje dobíjení elektromobilů na vybraných stanicích od roku 2018, ale situace v obou zemích je poněkud odlišná. Například proto, že maďarský MOL provozuje vlastní službu carsharingu MOL Limo a stanice využíval k dobíjení vlastní flotily. MOL – a nejen on – se tedy ocitá v nové situaci: „Zprovoznění prvních nabíjecích míst by nám mělo říci, jak zákazníci zareagují, zda skutečně budou na stanicích trávit více času, zda se zvýší prodeje a tak dále,“ vysvětluje zatím obezřetný přístup společnosti Tomáš Lux. Firma chce v každém případě stavět na svém dosavadním úspěchu v oblasti prodeje jiných než palivových položek českým motoristům. V rámci skupiny MOL se stala jedničkou v oblasti prodeje jiného zboží než samotného paliva na svých servisních stanicích. „Většina položek prodaných na našich pokladnách jsou samostatné nákupy jiného zboží než paliva. Elektromobilita tento trend jedině prohloubí,“ odhaduje Petr Roubal, který má v MOL Česká republika rozvoj stanic a projekt instalace elektronabíječek na starosti. Dobíjení elektromobilu bude v dohledné budoucnosti trvat déle než čerpání paliva do vozu se spalovacím motorem – a také ho bude nutné provádět častěji. MOL tedy předpokládá, že i mezi českými motoristy se spíše bude zvyšovat poptávka po kvalitních službách, od kávy po čerstvé potraviny. „Myslíme si, že trend elektromobility do značné míry nahrává našim silným stránkám a podpoří vizi servisní stanice budoucnosti,“ říká Tomáš Lux. Společnost očekává, že by díky tomu mohla uspět i na velmi ostrém českém trhu; naše země má totiž jednu z nejhustších sítí čerpacích stanic na světě.

Nejen doma

Zkušenosti to budou nepochybně zajímavé. Rozvoj veřejné dobíjecí infrastruktury je jedním z hlavních otázek rozvoje elektromobility jako takové. Zatím v celosvětovém měřítku jednoznačně vede nabíjení doma. Podle nedávného odhadu expertů z různých firem pro agenturu Bloomberg se dnes 80 % všeho nabíjení elektromobilů děje doma, tedy obvykle přes noc. Souvisí to patrně s tím, že elektromobily jsou vozy buď velkých fanoušků, nebo nadprůměrně majetných, kteří mají často k dispozici vlastní garáž či stání, a do budoucna je takový poměr téměř určitě neudržitelný. Někde už „takové to domácí nabíjení“ evidentně naráží na své hranice. Například v Kalifornii je 18 tisíc nabíjecích stanic (ne bodů, tedy ne stojanů, ale míst s alespoň jedním stojanem) a více než 570 tisíc elektromobilů, zhruba tedy 30 automobilů na stanici. Do roku 2025 by mělo přibýt 250 tisíc dalších veřejných nabíjecích stanic, ale pokud se naplní plány dalšího růstu elektromobility, tak tyto zatím postačí v podstatě pouze k udržení stávajícího poměru. Situace není ani zdaleka idylická. Řada motoristů si stěžuje na potíže s hledáním vhodných volných míst u rychlonabíjecích stanic, které v Kalifornii tvoří jen malou část z celkového množství: celkově asi 15 %, ale například v konglomeraci Los Angeles je to pouze 7 %. To evidentně nestačí. Evropské směrnice navrhují na základě dosavadních konzultací obecně poměr zhruba 10 elektromobilů na jednu dobíjecí stanici. Ten v současné době v ČR poměrně bez problémů plníme. Počet elektromobilů v ČR se dnes pohybuje kolem 3 000, k dispozici je přitom více než 400 stanic. Z toho více než polovina s příkonem alespoň 50 kW, u kterých by mělo být možné za hodinu nabít alespoň na 200 km jízdy. Rezerva ovšem není taková, abychom se v případě skokového nárůstu zájmu o elektromobilitu nemohli dostat do „kalifornské“ situace s nedostatkem vhodných veřejných dobíjecích míst.

Kam je postavit

Dostatečně robustní rozvoj dobíjecí sítě nebude ve všech případech zcela přímočarý. Česká rozvodná síť obecně řečeno zvládne podporovat rozvoj elektromobility bez zcela zásadních proměn. To ovšem neznamená, že se proces obejde bez investic a změn. Nepochybně se najdou slabá místa, která bude nutné posílit. V případě dobíjecích stanic například může být nezbytné vyměnit trafostanici v daném místě. Nasvědčují tomu i rané zkušenosti společnosti MOL s instalací prvních stojanů. „Umístění jedné ze 150kW rychlonabíjecích stanic bylo nutné změnit, protože v daném místě nebyla k dispozici dostatečná rezerva v síti, a náprava by si vyžádala značné náklady,“ říká Petr Roubal. Zatím se tedy jedná spíše o poměrně ojedinělý problém, v budoucnosti možná podstatně častější. Nabízejí se dvě konceptuálně odlišná řešení. Jedním je rozšíření kapacit v daném místě, tedy ve většině případů již zmíněná stavba nového transformátoru. To může mít i pozitivní druhotné efekty díky tomu, že nové generace „chytrých“ transformátorů, jako je FITformer® REG společnosti Siemens, umožňují pružnější řízení lokální sítě. Druhou možností je vydat se cestou skladování energie v místě, třeba i v kombinaci s její výrobou, a to nejspíše pomocí fotovoltaiky. Velké bateriové akumulační systémy (jako například SIESTORAGE společnosti Siemens) jsou k dispozici již několik let, z technického hlediska jde v podstatě o vyzkoušené a prověřené řešení. Hlavním problémem je v současné době cena, která je samozřejmě odvislá především od ceny samotných baterií. Trend v této oblasti je příznivý, ale zatím se takové řešení podle analytiků osvědčuje pouze v případech, kdy by se na jednom místě stavěl opravdu větší počet stojanů s garantovaným odběrem. Nutnost a pokles ceny ovšem mohou rozvahu změnit. „Myslím, že bez těchto bateriových řešení se rozšiřování kapacit v budoucnosti neobejde,“ říká Petr Roubal. Je to pochopitelné, dnešní čerpací stanice nebyly navrhovány a stavěny jako stanice dobíjecí, a tomu odpovídá i kapacita jejich síťového připojení. Ale jak ukazuje příklad jeho a jeho kolegů, neznamená to, že by tomu v budoucnosti nemohlo být jinak. A změna je příležitost.