Hledání tajemství houslí

Každý tento nástroj má svou osobnost – ať už to jsou jedny z pěti set houslí, které se dochovaly z dílny nejznámějšího houslaře všech dob, Antonia Stradivariho, a dnes mají astronomickou cenu, anebo jen instrument, na který hraje začátečník ve školním orchestru. Každé housle se trochu liší a jejich zvuk tedy ovlivňují i droboučké rozdíly ve tvaru a ve způsobu výroby, a dále zvolené druhy dřeva, typ laku a také stáří nástroje. Během doby pracuje dřevo, z něhož byl nástroj vyroben, zvuk mohou ovlivnit opravy, vrstvy různých laků přidávané během staletí a také třeba způsob skladování houslí.

Věda za zvukovou magií

Proč je tedy zvuk některých houslí prostě jen dobrý, a jiných úplně špičkový, i když jsou vyrobeny a opečovávány zdánlivě úplně stejně? To se už deset let snaží zjistit tým nadšenců v italském Janově. Sešli se v něm technici – profesor Enrico Ravina z Technické fakulty Janovské univerzity a inženýr Paolo Silvestri. K nim se přidali výrobce mistrovských houslí Pio Montanari a houslista Pier Sommati, vedoucí skupiny druhých houslí v janovské opeře. Ti dodávají praktické poznatky z výroby a z používání nástrojů. Podporu našli u Asociace italských výrobců strunných nástrojů (ALI) a také u společnosti Siemens. Asociace ALI sídlí v Cremoně. Tady v druhé polovině 17. a v první polovině 18. století tvořil své housle Antonio Stradivari, zde působili i členové proslulých houslařských rodin Amatiových a Guarneriových. Asociace podporuje ve výzkumu různých strunných nástrojů několik vědeckých týmů, mezi nimi i skupinu profesora Raviny, která se soustřeďuje na analýzu zvuku. Společnost Siemens zase nabídla své technologie. „Nástroje jako software Simcenter Testlab a hardware Simcenter SCADAS jsou pro nás už více než desetiletí velmi užitečné při zkoumání, jak se nástroj chová, jak vibruje, jaké má akustické vlastnosti,“ popisuje profesor Ravina. Účast odborníků z praxe má velký význam. Výroba houslí je totiž trochu jako magie.

Každý tvůrce špičkových instrumentů má své postupy, které nejsou zvenčí tak snadno rozpoznatelné. Například Pio Montanari prozrazuje, že on sám při výrobě houslí na ně lak nanáší prsty. „Ušetřím tak za štětečky,“ říká s úsměvem – a samozřejmě s nadsázkou. Výroba jedněch mistrovských houslí mu trvá měsíc a postupné nanášení laku pak ještě několik týdnů. Tady už cena štětečku opravdu roli nehraje…

Jiný svět než dnešní housle

Pier Sommati normálně v opeře hraje na nástroj, který vytvořil Vincenzo Carcassi ve Florencii v roce 1781. Ale v rámci experimentů rád zahrál i na jiné nástroje, včetně těch od svého týmového kolegy Montanariho. „Staré housle jsou zcela jiné v tom, jak byly sestavovány. Je to úplně jiný svět než dnešní housle,“ hodnotí Sommati. „To neznamená, že by snad současné housle měly horší zvuk. Musíte si však na nástroj zvyknout.“ Snahou týmu je najít cestu k technickým řešením, která by nějak zahrnula alespoň část magie obestírající výrobu nejlepších houslí. Při experimentech tedy například desítka mikrofonů zachytává ze všech směrů zvuk zkoumaných houslí. Díky zjištěným datům pak může software Simcenter Testlab vytvořit akustickou mapu směrů šíření zvuku a jeho intenzity. Tento nástroj určený k chování se různých výrobků při změně jejich klíčových vlastností se totiž dá použít i pro výzkum hudebních instrumentů. Hardware Simcenter SCADAS určený k záznamu a testování zvuků je snadno přenositelný. Testovací experti, jako již zmíněný Paolo Silvestri, jej mohou snadno instalovat v dílnách, kde housle vznikají, nebo v muzeích, kde jsou historické exponáty vystaveny, aby mohly testy proběhnout co nejjednodušeji a nejpřijatelněji pro všechny. Všechna tato data a jejich zpracování potřebuje tým kolem profesora Enrica Raviny ke splnění svého snu. „Cílem našeho projektu nutně není reprodukovat klasické housle. Chceme spíše pochopit tajemství, která se skrývají za jednotlivými typy uměleckého výkonu,“ popisuje profesor Ravina. „Faktory, které ovlivňují určitý typ houslového zvuku, nemusejí být nutně vědou. Je to spíše umění. Ale snažíme se objevit techniku, na níž je toto umění založeno a která by pomohla tvůrcům houslí vytvořit ty nejlepší možné nástroje. Současně věříme, že nabídneme informace získané díky našemu výzkumu restaurátorům, kteří budou staré nástroje opravovat.“

Digitální dvojčata

Digitální dvojčata jsou vytvořena v softwaru NX a dále analyzována v simulačním softwaru Simcenter 3D. Jsou to vlastně jejich virtuální, v počítači vytvořené modely, které zachycují data o konkrétním nástroji a s nimiž se dá pracovat, porovnávat je a hledat spojitost mezi konkrétním zvukem a vlastnostmi nástroje. Členové týmu věří, že se jim podaří sestavit digitální dvojčata nejlepších a nejdražších nástrojů, které nám pomohou pochopit další tajemství zvuku houslí.