Energetika strana 7

Brněnský odštěpný závod společnosti Siemens – Industrial Turbomachinery – se zabývá výrobou a servisem turbín. Co se týče výroby, během více než stoleté historie továrny spatřilo v Brně světlo světa přes 4450 turbín, které pracují na všech obydlených kontinentech. My se ale dnes zaměříme na druhý pilíř zdejšího byznysu – již zmíněný servis.

Elektrická přenosová soustava, to je vlastně dálniční síť, po které cestuje elektrická energie – ve velkých objemech a na velké vzdálenosti. Ve své podstatě představuje systém zařízení, která zajišťují přenos elektrické energie od výrobců k odběratelům, tedy od elektráren k rozvodnám. Přenosovou soustavu v České republice provozuje státní společnost ČEPS, a. s.

Japonsko hledá způsoby a místa kde a jak postavit elektrárny, které by neohrozilo zemětřesení ani vlny tsunami. U pobřeží některého z japonských ostrovů by tak v blízké budoucnosti mohla plout elektrárna s kombinovaným cyklem. Koncept takovéto elektrárny představily společnosti Sevan Marine a Siemens.

Mladá, ale velmi ambiciózní: taková je třeboňská společnost Hydroservis-Union pro. Byla sice založena teprve nedávno, ale spektrum jejích aktivit je pozoruhodně široké. Firma se snaží nejen o výrobu čisté energie z vody, ale věnuje se i vlastnímu technologickému vývoji – navrhuje a vyrábí turbíny, vodní kola a další zařízení spjatá s vodním živlem. O tom, jak toto vše jen s hrstkou zaměstnanců zvládá, o významu vodní energetiky a o vodě vůbec jsme hovořili s Viktorem Korbelem, jednatelem společnosti Hydroservis-Union pro. 

Využívání vodní energie má velmi dlouhou historii. Její velký potenciál byl objeven již ve starověku. Nejprve vodní energie našla uplatnění v dopravě, záhy se ale začala využívat i k pohánění strojů – mlýnů, hamrů, čerpadel či pil. V Evropě došlo k masivnějšímu rozšíření jejího využívání ve středověku. Značnou měrou se na tom podílely mnišské řády, jejichž kláštery vodní energii hojně využívaly.

Energetika je největší průmyslové odvětví vůbec. A dnes patrně stojí na prahu další revoluce. Nové, chytřejší, pružnější a účinnější využívání elektřiny od její výroby až po spotřebu. 

Každou noc se v Severním moři objeví z dálky viditelný bod – konvertorová plošina SylWin 1. Slouží k přeměně elektrická energie vyrobené 232 větrnými elektrárnami Siemens z mořských větrných parků Dan Tysk, Sandbank a Butendiek. Na plošině se střídavý proud o vyšším napětí přeměňuje na stejnosměrný proud o velmi vysokém napětí (HVDC), který je s nižšími ztrátami přenášen podmořskými kabely na pevninu. Plošina SylWin 1 je dlouhá 83 metrů a široká 56 metrů. Fotografie byla pořízena z jeřábu zásobovacího plavidla.

Je dobře známo, že k největším propagátorům „čisté energetiky“ patří Německo. To si vytyčilo smělý plán: v porovnání s rokem 1990 snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 40 %. Německá vláda proto masivně podporuje vytváření obnovitelných zdrojů energie – vznikají stále nové fotovoltaické elektrárny či větrné farmy. Podstatně méně se však již hovoří o tom, že současně s tímto vývojem vzrůstá i riziko poškození sítě.

Snahy o spoutání síly větru provázejí lidstvo od nepaměti. Vítr nám pomáhal čerpat vodu, mlel obilí, poháněl naše lodě, vysoušel nizozemské poldry. Dnes ho využíváme stále častěji ke generování elektřiny. Přes několik tisíc let trvající známost však zapojování větrné energie do energetiky evropských zemí provázejí nejasnosti a dohady. Pojďme se vydat po stopě využívání energie větru a zjistit, jak je to s větrnou energií doopravdy. Jak moc je zelená a udržitelná?

Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů bylo a je spojováno se zvýšeným rizikem výpadků dodávek elektřin. Ty ovšem zatím nepřicházejí. Co všechno odborníci dělají, aby nám zaručili proud v zásuvkách?