Energetický mix je dosažitelný, budeme-li chtít

Protože nová Státní energetická koncepce stále není schválena, zůstává v platnosti ta z roku 2004, která měla být nahrazena po pěti letech své existence. Máme tedy deset let zpoždění. Jaké důsledky to může mít (či už má) pro ČR?

Energetická koncepce je zadáním pro státní správu a důležitým signálem pro investory. V tom prvním představuje politickou shodu nad chováním státu v energetice a v tom druhém prvek snížení rizik při rozhodování investorů. To, že není aktualizovaná koncepce, tedy znamená, že některé kroky jsou odkládány na straně státu i investorů, nad jinými, které není možné odložit, se hledá politická shoda pro každý konkrétní případ a investoři nemají představu o budoucích krocích vlády. Život jde samozřejmě dál, a navíc klíčové prvky prostředí v energetice jsou dány světovou politikou, světovými trhy a také děním v EU a velkých evropských zemích. Přesto chybějící koncepce způsobuje minimálně menší efektivnost při transformaci energetiky, která v současné době probíhá.

Zdá se, že nejzásadnější otázkou současnosti v tomto směru je, zda má smysl investovat do jaderné energetiky. Stejně jako ministr Jan Mládek jste zastáncem názoru, že ano. Jaké jsou hlavní důvody?

Já bych neřekl, že je tou zcela nejzásadnější. Je jednou ze zásadních otázek spolu s rozvojem decentralizovaných zdrojů a sítí, reformou tarifního systému, bezpečností dodávek plynu a integrací trhů. Nemluvě o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Ale je určitě otázkou nejdiskutovanější a politicky nejcitlivější. Důvody jsou zřejmé. Se znalostí potenciálu obnovitelných zdrojů v České republice a při objemech budoucí těžby domácího uhlí je jasné, že jedinými zdroji, které jsou spolu s obnovitelnými zdroji schopné dlouhodobě pokrýt potřeby naší země, jsou jádro nebo zemní plyn. A jádro vychází výhodněji z hlediska energetické bezpečnosti i nákladové stability a výhodnosti. Pokud máme snížit emise CO2 podle přijaté dlouhodobé strategie EU, pak v klimatických a hospodářských podmínkách České republiky je to splnitelné nejvhodnějším způsobem právě za pomoci jádra. Další rozvoj obnovitelných zdrojů je samozřejmě faktem, bez ohledu na rozvoj jádra, nebo příklon k dováženému zemnímu plynu.

Sporným bodem jsou vládní garance na stavbu jaderných bloků. Investorům se nechce do rizika, ale případná státní podpora v konečném důsledku dopadne na spotřebitele, což také není ideální.

Čistě z pohledu dnešních cen elektřiny se nevyplatí investovat do žádného zdroje. Je však zřejmé, že ceny elektřiny jak v důsledku odstavení řady zastaralých kapacit, tak jasných dekarbonizačních kroků EU do roku 2020 výrazně vzrostou a budou růst až do poloviny další dekády (pokud nedojde k zavedení plateb za kapacitu, ale to je jen jiná složka ceny). Je tedy nezbytný dlouhodobý výhled na ceny elektřiny a na návratnost dnešních investic. A k tomu garance, že stát zásadním způsobem nezmění pravidla během hry po první třetině či dříve. Pokud dojde k plnému obnovení fungování trhu s elektřinou a odstranění dotací, pak jsem přesvědčen, že jádro bude dodávat energii za tržní ceny bez dotací a zákazníci nezaplatí nic navíc. Cena garancí bude dána implicitní kapacitní složkou v ceně elektřiny, která na dnešním trhu kvůli tržním distorzím chybí. Pokud dojde ke změně tržního modelu energetiky a k zavedení kapacitních plateb, pak ji zákazníci zaplatí explicitně v ceně za kapacitu. Problém je v tom, že nevíme, kdy dojde k vyjasnění dalšího směru a jak stabilní nový tržní model bude, případně kdy dojde díky politickým rozhodnutím k jeho další reformě. Investoři tedy chtějí pojistku proti nepředvídatelným změnám tržního modelu a legislativy. Pokud se bude stát chovat racionálně a dojde ke stabilizaci tržního modelu, nemusí dnešní garance znamenat pro zákazníky žádné zvýšeníplateb, ke kterému by bez garancí nedošlo. Tak je tento model garancí, označovaný jako CfD, konstruován.

Řekněme, že by došlo k prolomení limitů pro těžbu uhlí, na jak dlouho by nám v tom případě stačily jeho zásoby dostupné na území ČR?

Na lomu ČSA v případě plného prolomení limitů těžby a zbourání dvou obcí jsou těžitelné zásoby přibližně na úrovni 250–280 milionů tun uhlí. To představuje zhruba 450 TWh elektřiny, neboli o něco méně než výrobu elektřiny z jednoho bloku jaderné elektrárny po dobu její šedesátileté životnosti. Těžba samotná by trvala zhruba 50 až 70 let. Na lomu ČSA však existují ještě dodatečné zásoby, které by teoreticky umožňovaly těžbu i za tento horizont, s těmito zásobami se však aktuálně nepočítá a jejich ověření by vyžadovalo dodatečný průzkum. Na dole Bílina by prolomení těžby přineslo okolo 100 milionů tun uhlí s o něco nižší výhřevností. Těžba by byla prodloužena o přibližně 15 až 25 let podle jejího aktuálního rozsahu.

Jak bychom při plném využití těchto zásob obstáli z hlediska emisí uhlíku?

Podle strategie EU směřující ke snížení emisí uhlíku o nejméně 85 % do roku 2050 to znamená provoz uhlíkových technologií po tomto roce výhradně s odlučováním CO2 a jeho ukládáním. I uhlí lze tedy spalovat bezemisně. Vychází to ale velmi draho investičně i provozně a potíží může být i volba úložiště a přeprava milionů tun CO2 k uložení. Tyto otázky jsou teprve předmětem řešení. Vzhledem k tomu, že všechny současné uhelné zdroje s výjimkou nové elektrárny v Ledvicích dožijí před rokem 2050, by bylo využití dodatečného uhlí bezemisním způsobem spojeno s vybudováním jedné či dvou nových uhelných elektráren s technologiemi CCS. A pak by to závazek snižování emisí nijak neovlivnilo.

Mezinárodní energetická agentura při OECD předpokládá, že do roku 2040 vzroste světová poptávka po energii o 37 %. Ve výhledu uvádí, že uhlí a ropa dosáhnou v té době ustálené úrovně, zatímco obnovitelné zdroje čeká velký rozvoj a do konce roku 2040 by měly produkovat téměř polovinu elektrické energie. Promítá se to i do nové ASEK?

Samozřejmě ano. ASEK předpokládá v horizontu následujících dvaceti pěti let zvýšení výroby z obnovitelných zdrojů na dvojnásobek dnešního stavu, v případě výroby elektřiny dokonce o něco vyšší. Tím bude ale prakticky využit energetický potenciál ČR bez zásadní změny v podobě naší krajiny. Další masivní rozvoj OZE by byl myslitelný pouze s dnes neznámými technologiemi nebo obětováním krajinného rázu. U většiny OZE bude vždy platit, že hustota toku energie je poměrně malá, takže je třeba velkých ploch. Výjimkou je vysokopotenciální geotermální energie, ke které ale ČR nemá vhodné geologické podmínky. Alespoň ne pro ekonomicky schůdné technologie.

Obnovitelné zdroje tedy v ČR nebudou hrát tak zásadní úlohu jako jinde v zahraničí?

Takovou jako v severním Německu či ve Středomoří nikoliv, neboť k tomu nemáme přírodní podmínky. Podíl OZE na spotřebě energie v České republice by měl dosáhnout asi pětadvaceti procent.

Podle vašeho názoru, který otiskl týdeník Ekonom, se hitem příštích desetiletí stanou solární panely na střechách budov, které si tam lidé budou montovat, aniž by jejich počínání podpořila jakákoli dotace. Zatím toto řešení vzhledem k jeho ceně a problematické návratnosti lidé v ČR příliš nevyužívají. Proč by v budoucnu měli?

Za prvé proto, že ceny těchto technologií budou dále klesat a jejich efektivnost naopak postupně stoupat, takže prosté výrobní náklady na jednotku elektřiny se stanou plně konkurenceschopnými. Za druhé proto, že tyto zdroje budou integrovány do lokálních energetických „subsystémů“ v pasivních domech a „chytrých domácnostech“, ve kterých budou mít svoje místo a efektivitu právě ve vazbě na objem a strukturu lokální spotřeby. Za třetí proto, že pro řadu občanů budou znamenat pocit větší nezávislosti, a tedy emocionální důvody. A za čtvrté proto, že administrativa spojená s připojením takovýchto zdrojů klesne téměř na nulu.

Když člověk, který má na domě solární panel a přebytečnou energii dodává do sítě, přijde o práci, nemá podle dnešní legislativy nárok na podporu v nezaměstnanosti. Co tomu říkáte?

Pokud vyrábí elektřinu za účelem jejího prodeje, pak podobně jako u jiných výrobků jde o podnikání, je-li systematické a přesahuje-li určité objemy. Problém je v tom, že i u osob, u kterých je jejich výroba elektřiny nižší než jejich vlastní spotřeba, toto současná legislativa vyžaduje. Připravili jsme novelu zákona, která je nyní projednávána ve sněmovně, a která tento problém pro malé zdroje do 10 kW odstraní. Licence a živnostenský list již nadále nebudou potřeba. A právě existence živnosti je překážkou při sociálních dávkách. Celkem logicky, neboť kdo má příjem ze živnosti, je u něj nárok na sociální dávky sporný.

Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů, je v ASEK opomenut nejlevnější zdroj zelené elektřiny, vítr. Jaký důvod k tomu tvůrce koncepce, tedy vlastně i vás, vedl?

To je manipulativní a nepravdivý výrok. V ASEK počítáme zhruba se čtyř až pětinásobkem dnešní kapacity větrných zdrojů. Z hlediska nárůstu jde o jeden z nejvýznamnějších nárůstů u OZE. Pan Chalupa se domnívá, že by bylo možné postavit více větrných elektráren, což by podle dostupných studií asi čistě technicky vzato možné bylo, ale problém je v tom, že ve většině lokalit narazí na problémy nepřijatelnosti. Takže onen čtyř až pětinásobek považujeme za realistický až mírně optimistický scénář. Stejně tak neplánujeme výstavbu desítek přečerpávacích elektráren, přestože technicky by to bylo možné – opět je k dispozici kvalitní studie – a moc by se nám hodily k vyrovnávání nepravidelných výkonů právě těch větrných a slunečných elektráren. Ale z důvodů ochrany životního prostředí a krajinného rázu jich většinu nikdy nikdo nepovolí.

Jaký je podle vás zdravý zdrojový energetický mix pro ČR tak, aby byla do budoucna soběstačná a nezávislá na turbulencích ekonomiky a politiky okolních států? A může se vůbec něco takového podařit?

Zdravý mix je diverzifikovaný, zahrnující všechny dostupné zdroje podle jejich charakteristik a samozřejmě s co nejnižšími náklady a současně zajištěním bezpečnosti dodávek a ochrany životního prostředí. Tento energetický mix je dosažitelný, budeme-li chtít. A za podmínek, které definuje ASEK, je i kompatibilní se strukturou energetiky okolních států. Klíčová je samozřejmě otázka suverenity státu při volbě jádra, ale ta je zatím mimo diskusi, protože jádro i nadále zůstává ve zdrojovém mixu poloviny členských států EU. A myslím, že tomu tak bude i nadále.

Zdá se, je v mnoha ohledech složité předvídat budoucí vývoj. Svět je plný nečekaných událostí. Tam, kde byl ještě nedávno klid, eskaluje napětí, vznikají nové válečné konflikty. Technický pokrok překonává fantazii i těch největších snílků a globální oteplování nečekanou rychlostí mění klima na celé planetě. Je vůbec možné v této situaci spolehlivě predikovat budoucí vývoj energetiky?

Na několik dekád určitě. Automobil je sice vybaven elektronikou a řídí se téměř sám, stále má ale čtyři kola, jezdí po silnici a je závislý na vnějších podmínkách. I energetika bude přes významné změny, kterými prochází, mít stále spoustu stabilních prvků a charakteristik. Ani fyzikální zákony nezměníme. Samozřejmě – energetika bude vypadat v mnoha ohledech jinak, ale je to předvídatelné…

A jedna predikce závěrem – kdy myslíte, že bude nová energetická koncepce pro ČR schválena?

Věřím, že do konce tohoto čtvrtletí.