Po takřka půlstoletí od programu Apollo je připravena nová kosmická loď schopná dopravit lidi k jiným vesmírným tělesům – Měsíci, asteroidům i Marsu. Mohla by významně rozšířit naše poznatky o vzdáleném kosmu a otevřít cestu k využití zdrojů z tohoto prostoru.
Může to znít jako paradox – vynálezce sestrojí úplně nový přístroj, vystaví jej na odborné výstavě a pak na něj chce patent. Ale nedostane jej s vysvětlením: tím, že byl přístroj už na výstavě, i když jej tam vystavil jeho vlastní autor, ztrácí nápad svou celosvětovou novost a není možné jej patentovat… Patentové právo je někdy záludné – jak dobře zná Jiří Sedlák své praxe patentového zástupce.
Lednický zámek patřil Lichtenštejnům od 13. století. Je samozřejmé, že sídlo bohatého rodu, který ovlivňoval politiku v celé Evropě, muselo být dokonalé po stránce estetické i technické. Jeho majitelé kromě jiného vyžadovali, aby bylo dobře osvětleno. Na počátku 20. století zde používali v té době nejpokročilejší verzi osvětlení – hořáky na arganový olej. Již v roce 1901 ale byla zahájena kompletní elektrifikace zámku.
Pod zkratkou AFDU se skrývá anglické Arc Fault Detection Unit, tedy přístroj pro detekci elektrického oblouku. Jde o relativně nový typ ochranného přístroje, který umí vyhodnotit vznik sériového nebo paralelního oblouku v koncových obvodech do hodnoty jmenovitého proudu 16 A. Jeho hlavním úkolem je účinně zabránit vzniku požárů, ke kterým by mohlo dojít vinou poškozených elektrických přístrojů nebo instalací.
Lednický zámek patřil Lichtenštejnům od 13. století. Je samozřejmé, že sídlo bohatého rodu, který ovlivňoval politiku v celé Evropě, muselo být dokonalé po stránce estetické i technické. Jeho majitelé kromě jiného vyžadovali, aby bylo dobře osvětleno. Na počátku 20. století zde používali v té době nejpokročilejší verzi osvětlení – hořáky na arganový olej. Již v roce 1901 ale byla zahájena kompletní elektrifikace zámku.
Labe u Štětí líně proudí mezi břehy. V místě, kde se ten pravý zvedá do zelení pokrytého hřebene, vyrostla na řece vodní elektrárna. V jejích útrobách se díky moderním technologiím pomalý tok řeky mění v silný proud, který roztáčí obří lopaty dvou turbín s průměrem oběžných kol více než pět metrů. Elektrotechnické vybavení, stejně jako převodovka Flender, která svými rozměry odpovídá úctyhodné velikosti kol, jsou dílem společnosti Siemens. Ale výjimečný je i charakter projektu elektrárny, který spadá do oblasti sociálního podnikatelství. Z výnosů se budou financovat charitativní a vzdělávací aktivity.
Možná si vzpomenete, že jsme v Energu již několikrát psali o elektrárně v Počeradech. Lépe řečeno – o dvou elektrárnách rozdílných koncepcí, které stojí vedle sebe. Jedna, ta původní, spaluje uhlí, druhá, nově zbudovaná, zemní plyn. Paroplynový zdroj Počerady je prvním projektem svého druhu v České republice a Siemens v něm zanechal významnou stopu.
Síť distribučních trafostanic pro napájení drážních netrakčních zařízení na traťovém uzlu Olomoucm bude vybavena ochranami řady Siprotec 5. První rozsáhlé nasazení nejmodernějších Siproteců je dodáváno včetně engineeringu, výpočtu nastavení ochran a jejich koncepce.
Závod na výrobu automobilů může za rok spotřebovat stejné množství energie jako středně velké město. Obzvláště hladoví po energii jsou roboti. Sofistikovaná optimalizace jejich pohybů může snížit jejich spotřebu energie až o 50 %. Tento fakt je jedním z důvodů navázání spolupráce mezi společnostmi Siemens a Kuka Roboter, jejímž výsledkem je systém Sinumerik Integrate Run MyRobot. Tento systém uživatelům nabízí snadné programování, ovládání a diagnostiku robotů, činnost robota a obráběcího stroje přitom lze sledovat paralelně na monitoru řídicího systému Sinumerik.
Když Werner Siemens předvedl v prosinci 1866 čtyřem berlínským fyzikům svůj nový, takzvaný „dynamoelektrický stroj“, byli jím velmi překvapeni.
K řadě významných zlepšení a vynálezů, které Siemens a Halske uskutečnili v souvislosti s rychle se rozvíjející elektrickou telegrafií ve druhé polovině 19. století, patří i takzvaný „talířový stroj“.
Pohled z výšky sedmi set kilometrů na největší větrnou farmu London Array, která dodává elektřinu půl milionu britských domácností. Má rozlohu sto kilometrů čtverečních a nalézá se blízko ústí řeky Temže do Severního moře. Snímek byl pořízen v roce 2013, v době spuštění zde bylo 175 větrných turbín umístěných 650 až 1 200 metrů od sebe. Bílé body představují větrné elektrárny a na snímku jsou vidět i brázdy po lodích. Barvu moře mění bledší jarní nános z Temže. Snímek zhotovila kamera vědeckého satelitu Landsat 8 s rozlišením patnáct metrů.
