Že je v nadpise odkazujícím na legendární aviatický film „Báječní muži na létajících strojích“ dvojitá chyba? Ovšemže, jde ale o záměrné zpřesnění. Létající zařízení je terminus technicus české legislativy pro kategorii malých letadel a zdaleka už neplatí, že oblaka brázdí jen odvážní muži. Zejména mezi ultralighty pilotek houfně přibývá.
Astronomové si připomněli čtvrtstoletí existence zatím nejlepšího dalekohledu mimo Zemi. Obletuje naši planetu ve výšce asi 600 kilometrů a dokáže vidět do vzdálené minulosti.
Každou noc se v Severním moři objeví z dálky viditelný bod – konvertorová plošina SylWin 1. Slouží k přeměně elektrická energie vyrobené 232 větrnými elektrárnami Siemens z mořských větrných parků Dan Tysk, Sandbank a Butendiek. Na plošině se střídavý proud o vyšším napětí přeměňuje na stejnosměrný proud o velmi vysokém napětí (HVDC), který je s nižšími ztrátami přenášen podmořskými kabely na pevninu. Plošina SylWin 1 je dlouhá 83 metrů a široká 56 metrů. Fotografie byla pořízena z jeřábu zásobovacího plavidla.
Unikátní datové centrum, které není připojeno k veřejné rozvodné síti, uvedla koncem roku 2014 do provozu trojice společností Siemens, Microsoft a FuelCell Energy. Pointa samozřejmě nespočívá v tom, že by se centrum obešlo bez elektřiny – tu, kterou spotřebuje, si však samo vyrábí.
Je dobře známo, že k největším propagátorům „čisté energetiky“ patří Německo. To si vytyčilo smělý plán: v porovnání s rokem 1990 snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 40 %. Německá vláda proto masivně podporuje vytváření obnovitelných zdrojů energie – vznikají stále nové fotovoltaické elektrárny či větrné farmy. Podstatně méně se však již hovoří o tom, že současně s tímto vývojem vzrůstá i riziko poškození sítě.
Snahy o spoutání síly větru provázejí lidstvo od nepaměti. Vítr nám pomáhal čerpat vodu, mlel obilí, poháněl naše lodě, vysoušel nizozemské poldry. Dnes ho využíváme stále častěji ke generování elektřiny. Přes několik tisíc let trvající známost však zapojování větrné energie do energetiky evropských zemí provázejí nejasnosti a dohady. Pojďme se vydat po stopě využívání energie větru a zjistit, jak je to s větrnou energií doopravdy. Jak moc je zelená a udržitelná?
V nové budově plzeňského divadla J. K. Tyla se usadil také Siemens. Ne, není tu v roli nadšeného návštěvníka, dodal náročné technologie v oboru zabezpečení, měření a regulace.
Největší tvor, jaký kdy žil na naší planetě, je plejtvák obrovský s hmotností až 200 tun. Těchto rozměrů dosahuje díky tomu, že nikdy neopustil vodní prostředí a jeho rozměry tak nejsou limitovány nosností kostry, která by ho musela nést na souši. I přesto však dnes již existuje jednoduchý způsob, jak by se takový plejtvák mohl pohybovat po pevné zemi – stačí ho naložit na korbu nákladního automobilu BelAZ 75710.
Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů bylo a je spojováno se zvýšeným rizikem výpadků dodávek elektřin. Ty ovšem zatím nepřicházejí. Co všechno odborníci dělají, aby nám zaručili proud v zásuvkách?
V srpnu letošního roku se změnila bezpečnostní norma zaměřená na ochranu před účinky tepla (Z1 ČSN 33 2000-4-42). Pro určité aplikace doporučuje u koncových obvodů použití obloukové ochrany – AFDD. Pod zkratkou AFDD se skrývá anglické Arc Fault Detection Devices, což můžeme volně přeložit jako přístroje pro detekci elektrického oblouku – zkratu. V Energu jsme se sice tomuto tématu již věnovali, ale nová norma je důvodem, proč se k němu vrátit. I proto, že v roce 2014 byl zkrat příčinou 16 % všech požárů způsobených elektrickým proudem.
Vody mezi norskými městečky Oppedal a Lavik brázdí den co den mohutný trajekt. Loď dlouhá 80 metrů a široká 20 metrů se k pobřeží blíží tiše a majestátně jako bílá velryba. Teprve když dokořán otevře svá „ústa“, ozve se řev motorů. To startují desítky nákladních automobilů, které vyjíždějí z paluby na pevnou zem. Z paluby lodi, kterou pohání elektřina.
E.ON a jeho činnost výrazně ovlivňuje stále větší množství energie z obnovitelných zdrojů, která se dostává do sítě. Výkon zdrojů, které tuto energii produkují, je závislý na klimatických podmínkách, přičemž jejich počet stále narůstá. E.ON proto potřebuje ověřit nové modely přenosu energie ke spotřebitelům, které by kolísání napětí způsobené dodávkami energie z OZE udržely v únosných mezích. Více o pilotním projektu Smart Grid v Drahanech v rozhovoru s Ing. Janem Jiřičkou, technikem kvality dodávky energií společnosti E.ON Česká republika, s.r.o.
