Větší bezpečnost při přebití a až čtyřikrát delší životnost, to jsou hlavní devizy nové generace lithium-iontových (Li-ion) akumulátorů vyvinuté vědci společnosti Siemens. Pro efektivní využití těchto akumulátorů vědci sestavili počítačový model, který dokáže simulovat chování až několika stovek akumulátorů navzájem propojených do jednoho velkoformátového energetického úložiště.
Na jaře letošního roku vzbudil na světovém veletrhu ISH 2015 ve Frankfurtu nad Mohanem velký zájem návštěvníků nový systém pro technickou správu budov Desigo CC od společnosti Siemens. Jedná se o vůbec první systém svého druhu, který zákazníkům umožňuje integrovat do jedné ovládací stanice přístup ke všem technickým systémům a funkcím v budově.
Voda je nejen nenahraditelným nositelem života, významným zdrojem energie a výkonným pomocníkem při řadě lidských činností, ale především silným živlem, který může být pro lidi i velmi nebezpečný. V průběhu historie jsme se o tom již nesčetněkrát přesvědčili při ničivých záplavách, které v pravidelných intervalech sužují jednotlivá území naší planety. Jak těmto katastrofám předcházet, se snaží vyřešit týmy expertů po celém světě.
Éra „mapovaní“ sluneční soustavy se pomalu uzavírá. Nelze vyloučit, že v následujícím období si kosmonautika vybere oddychový čas. Je potřeba zpracovat obrovská kvanta získaných dat, připravit novou generaci robotů a vybrat ty správné cíle.
Mladá, ale velmi ambiciózní: taková je třeboňská společnost Hydroservis-Union pro. Byla sice založena teprve nedávno, ale spektrum jejích aktivit je pozoruhodně široké. Firma se snaží nejen o výrobu čisté energie z vody, ale věnuje se i vlastnímu technologickému vývoji – navrhuje a vyrábí turbíny, vodní kola a další zařízení spjatá s vodním živlem. O tom, jak toto vše jen s hrstkou zaměstnanců zvládá, o významu vodní energetiky a o vodě vůbec jsme hovořili s Viktorem Korbelem, jednatelem společnosti Hydroservis-Union pro.
V polovině července se završila éra velkých objevů – k Plutu dorazila americká sonda New Horizons a zkompletovala unikátní sbírku. Daleká planeta byla dosud posledním velkým tělesem, které ještě nenavštívila žádná průzkumná sonda.
Využívání vodní energie má velmi dlouhou historii. Její velký potenciál byl objeven již ve starověku. Nejprve vodní energie našla uplatnění v dopravě, záhy se ale začala využívat i k pohánění strojů – mlýnů, hamrů, čerpadel či pil. V Evropě došlo k masivnějšímu rozšíření jejího využívání ve středověku. Značnou měrou se na tom podílely mnišské řády, jejichž kláštery vodní energii hojně využívaly.
Drtivá většina současných plavidel je poháněna dieselovými motory, které vypouštějí do vod a ovzduší nemalé množství škodlivin. Proto se i v tomto dopravním odvětví usilovně řeší, jak přejít k jiným, ekologičtějším pohonům. S automobily a motocykly na elektrický pohon se již dnes čas od času na silnicích můžeme potkat. Nyní začínají pronikat elektrické pohony i do vod řek a oceánů. Objevují se však i další alternativy.
Ne každý diabetik, který si píchá inzulin, ví, že jej pro něj v nádržích ve farmaceutických továrnách vytvářejí bakterie s vloženým kouskem lidského DNA. Inzulinu je díky tomu pro nemocné dostatek a nemusí se získávat ze slinivek prasat a krav odebraných na jatkách, jako se to dělalo dřív.
Technologie RFID není žádnou novinkou. Systémy rádiofrekvenční identifikace již řadu let pomáhají organizovat výrobu, usnadňují logistické procesy nebo hlídají zboží v obchodech. Zavedená a prověřená technologie však začala v řadě aplikací narážet na své technologické limity. Zdá se však, že mnohé z nich mají brzy padnout.
Energetika je největší průmyslové odvětví vůbec. A dnes patrně stojí na prahu další revoluce. Nové, chytřejší, pružnější a účinnější využívání elektřiny od její výroby až po spotřebu.
Společnost Siemens uvedla do provozu největší elektrolytickou výrobnu vodíku na světě – Energiepark Mainz. Zařízení, které se nachází v německé Mohuči, je unikátní nejen svojí výrobní kapacitou, ale také svojí schopností efektivně zužitkovávat nadbytečnou energii z obnovitelných zdrojů při produkčních špičkách. Celý projekt, na kterém se podíleli i odborníci ze společnosti Linde a RheinMainské univerzity, trval tři roky, a jeho realizace vyšla na 17 milionů eur.
