Články, www stránky strana 37

Stockholmské metro patří mezi místa, která rozhodně musíte navštívit, pokud zamíříte do švédské metropole. S délkou 110 kilometrů totiž bývá označováno za nejdelší výtvarnou galerii světa. Rekonstrukce původně fádních stanic začala již v 50. letech minulého století a proměny trvají dodnes. Z nudných prostor metra se tak stala dechberoucí umělecká díla, na jejichž výzdobě se podílelo více než 150 sochařů a malířů. V současnosti je zkrášleno přes 90 ze 100 stanic, přičemž každá je něčím unikátní. Jednou z nejoblíbenějších stanic je Solna Centrum. Vypadá jako jeskyně, plastický strop zdobí jasně červená barva a po stěnách se táhne kilometrový smrkový les. Vstup do metra může také evokovat bránu do pekel.

Nové sídlo vedení společnosti Siemens v centru Mnichova je jedním z nejmodernějších a „nejzelenějších“ kancelářských komplexů na světě. Slavnostně bylo otevřeno v červnu 2016.

České sociální sítě obletěla fotografie řidičky tramvaje, kterou cestující zachytil, jak s mobilem v ruce chytá pokémony, zatímco její tramvaj jede podle tachometru rychlostí 17 km/h. Šlo o jeden z mnoha případů, kdy videohra v mobilním telefonu zasáhla do běžného života víc, než by přinejmenším pasažéři v oné tramvaji asi chtěli.

V roce 2012 uveřejnil tým Kipa Parkera z Harvardu popis umělé medúzy. Nazvali ji „medusoid“ a tvořilo ji uměle vyrobené pružné tělo, které se dokázalo stáhnout, a tedy i pohybovat, díky vrstvě buněk z potkaního srdce. Další krok představili v červenci v časopise Science. Je jím malý rejnok (o hmotnosti zhruba 10 g a délce cca 1,5 cm), poháněný opět srdečními buňkami z potkana a řízený světlem. Jádrem zařízení je zlatá (a tedy nemagnetická) kostra obalená vrstvou pružné „umělé hmoty“ (polymeru). Pohon tvoří zhruba 200 000 potkaních buněk, konkrétně buněk srdečního svalu, položených jako slabé vlákno z jedné vrstvy buněk na horní straně „rejnoka“. Vyladit svalový pohon a pružnou kostru do funkční podoby trvalo celé měsíce a zahrnovalo zhruba 200 pokusů. I tak je stále primitivní a neprakticky pomalý: maximální rychlost umělých „rejnoků“ je zhruba 1,5 mm/s (cca 5,5 m/h). Autoři „rejnoků“…

Pozorovatelé loď Ampere někdy přirovnávají ke krokodýlovi: připlouvá právě tak tiše a i břehu doširoka otvírá svou „tlamu“, tedy vstupní vrata, aby jimi mohly vyjet přepravované automobily. Ale není nijak nebezpečná, naopak. Trajekt poháněný elektřinou přepravuje ekologicky přívětivě cestující přes norský záliv Sognefjord.

Německý železniční dopravce Deutsche Bahn v září  2016 představil čtvrtou generaci vysokorychlostních jednotek ICE. Ty přicházejí s řadou významných technologických novinek, které zajišťují vyšší komfort cestujícím a současně řeší požadavky na efektivitu provozu. Od příštího roku se nové vlakové soupravy začnou stávat páteří vozby v dálkové dopravě. A dráhy s nimi mají velké plány.

Nejnovější dopravní letadla, např. od společností Airbus nebo Boeing, bývají vyrobena z pokročilých kompozitních materiálů, jako jsou plasty vyztužené uhlíkovými vlákny. Jde o extrémně lehké a přitom pevné materiály, jejichž použití sníží celkovou hmotnost letounu oproti strojům z hliníku až o 20 %. Tak lehké konstrukce letadel vedou k citelné úspoře paliva, což je vlastně hlavní motivace k používání pokročilých konstrukčních materiálů. Má to ale háček. Takové kompozitní materiály bývají až překvapivě zranitelné. Hliníkové konstrukce vydrží poměrně značné nárazy, zatímco mnohovrstevnaté kompozitní materiály se mohou zlomit i při relativně slabém nárazu. Se zajímavým řešením teď přišli letečtí inženýři z MIT. Vymysleli postup, jak vrstvy kompozitního materiálu zpevnit, aby se stal výrazně odolnějším vůči poškození. Klíčovou roli v jejich nápadu hrají uhlíkové nanotrubičky – struktury…

Pilsner Urquell patří mezi nemnoho českých značek, které si vydobyly světovou proslulost. Ležák dlouhodobě patří ke klenotům českého exportu a dnes je vlajkovou lodí nadnárodního koncernu SAB Miller. Udržet autentickou chuť a tradiční kvalitu i při současném výstavu pomáhá sládkům automatizace.

Technologická revoluce, kterou dnes prochází celý průmysl, se dotkne i dopravy, říká Ivan Bednárik. Šéf jednoho z největších železničních dopravců v Evropě, akciové společnosti ČD Cargo, vidí potenciál nových technologií především ve zvyšování efektivity, a také pomoci při vyřešení dlouhodobých bolístek evropských železnic.

Země vášnivé koridy, temperamentní Španělsko, ročně přivítá desítky milionů turistů. Zájem o tuto destinaci i nadále roste, a tak byl na madridském letišti Barajas vybudován v pořadí čtvrtý terminál, jenž komplex zařadil do TOP 10 největších a nejrušnějších letišť Evropy.

Když se hovoří o digitálním podniku, většinou se míní celý komplexní systém pojednávající životní cyklus výrobku od návrhu přes výrobu a prodej až po následný servis a případnou recyklaci. Tato „kniha života“ daného produktu má ale mnoho kapitol, které samy o sobě jsou velmi obsáhlé a složité. Jednou z nejdůležitějších je bezesporu dílenská výroba, kde produkt reálně přichází na svět.

Každý z nás má jedinečný a individuální způsob chůze. Nejen že podle něj můžeme na dálku poznat třeba své známé, její podoba současně vypovídá i o zdravotním stavu. Ne vždy je ale možné pohledem zjistit zda chůze poukazuje na nějaký zdravotní problém. Proto jsou běžnou pomůckou pro lékařskou diagnostiku speciální chodící pásy. Fungují tak, že zatímco se pacient prochází přes takovýto chodník, senzory měří tlak vyvíjený při každém kroku. Na základě jednotlivých fází kroku jsou pak s pomocí počítačů vypočteny detaily chůze. Tato metoda má ale několik nevýhod. Především vytváří nepřirozenou situaci při které je pacient pozorován jako kdyby chodil po přehlídkovém molu. To mění jeho zažité návyky, protože člověk chce v těchto situacích přirozeně předvést co nejlepší výkon. Kromě toho je chůze po chodníku omezena pouze na několik metrů a samotná diagnostická pomůcka je velmi drahá. Nový…